V roce 1865 zakládají Vojta Náprstek a Karolina Světlá Americký klub dam, jakési první feministické sdružení u nás. V roce 1918 získávají ženy volební právo. O dva roky později Ústava Československé republiky právně stanoví, že výsady podle pohlaví (gender) se neuznávají. Rok nato promuje první česká architektka, která prolomí představy o tom, že tuhle profesi může zastávat jen muž. Jde o Miladu Petříkovou Pavlíkovou. Snad jako poděkování navrhla mj. dům Českého klubu ženského ve Smečkách, kde dnes sídlí Činoherák.
Krátký historický exkurz si vybral jen ta zajímavá data, celá ta problematika je i chronologicky složitější. Feministické hnutí vzniklo proto, že existoval pocit nerovnoprávnosti mezi muži a ženami. Protože vím, že dlouhé texty jsou odsouzeny často k nečtení, vezmu to hopem. Většina studií ukazuje, že ženy a muži si u nás nejsou rovni ani dnes. Měli by ale být? Jde to vůbec? Ženy myslejí jinak než muži, což souvisí s lateralizací mozku - škodí to nějak? Myslí tím hůř? Nebo opravdu jen jinak?
Ženy dnes už stále častěji pronikají do profesí, které byly donedávna hájemstvím mužů, pánové zas oplátkou pečují o děti a odcházejí na rodičovskou (otcovskou) dovolenou. Přesto však v naší společnosti je stále dost těch, kteří přiřazují určité vlastnosti jen ženám, některé pak jen mužům. Je to chyba? Tento přístup se označuje jako genderový stereotyp, kde slovo gender označuje pohlaví. Ne však ve smyslu biologickém: tedy protiklad žena - muž, ale spíš kulturněsociálním: tedy femininita - maskulinita (ženskost - mužskost).
Živitel rodiny je tu proto, aby si našel práci, která slušně nese a které se bude věnovat naplno. Jen tak bude schopen zabezpečit svou rodinu. Představme si chlapa, jak v půl třetí vyzvedá dítě ze školky a v autě přemýšlí, kde mu koupí třeba tkaničky do bot. Od toho je přece žena - nebo ne? A co všechno se dozvědí ženy z médií? Tak třeba, že je potřeba tolerovat mužskou nevěru, protože je to vlastně přirozená a chemicky daná záležitost. U muže jde tedy o věc, která souvisí s hormony; u ženy za nevěru může její pokleslá morálka.
Ženy se brání, nechtějí, aby na ně bylo takhle pohlíženo, vadí jim řečové stereotypy a poukazují na to, že jsou diskriminovány i v jazyce. Tak třeba proč si něco můžeme vyříkat jako chlap s chlapem, proč se chlapovi otvírá kudla v kapse? Nebylo by načase uvažovat o tom, že si to vyříkáme pěkně jako žena se ženou a že ženě by se v kabelce mohla otevírat třeba rtěnka? Proč je ve školním řádu napsáno, že žáci jsou povinni chodit do školy upraveni a včas? Žákyně snad ne? Uškodilo Pavle Topolánkové, že ji média zhusta prezentovala především jako manželku premiéra?
Všimli jste si, že zpravodajství ČT víceméně důsledně přechyluje i profese: ombudsmanka, rotná, dramaturgyně, znalkyně, radová. Zejména u vojenských profesí to budí často nevoli. Jde prý o úzus, který je nesprávný, neb vojínky nejsou vojínky, ale vojáci, a kapitánky nejsou kapitánky, ale kapitáni. Tak nevím, co si o tom všem mám myslet, ale protože se k tomuto tématu chci vrátit, poprosím vás o reakce a názory.
A na shledanou, milí čtenáři (a tím myslím i vás, milé čtenářky).
