Tímto dílem ještě navážu na Češtinu před kamerou č. 22, kde jsme řešili (a snad vyřešili), jestli je možné, abych v Čechách přišel někam dýl, neboje lepší chodit na Moravě pozdějc (déle - později).Kromě vašich reakcí, které jsou přístupné na webu zpravodajského kanálu ČT 24, mi přišel i dopis od pisatele z Újezda u Brna.
Jeho autor v něm slušnou, ale poměrně ostrou formou napsal, že oceňuje mé víceméně veřejné přiznání, že Češi mluví hůř a nelogičtěji než Moraváci, a má-li Česká televize svou centrálu v Praze, pak je jasné, že se vědomě a oficiálně podílí na tom, že současnou češtinu vede po černé cestě do slepé uličky. Samozřejmě že na tohle musím a chci zareagovat, a pisatel snad odpustí, že část své odpovědi, kterou jsem mu odeslal poštou, veřejně publikuju na portálu čtyřiadvacítky. Tematicky totiž toto „obvinění” souvisí s Češtinou před kamerou.
Je odvěkou pověrou, že na Moravě se mluví lepší češtinou než v Čechách. Jeden z velkých bohemistů píšící v osmdesátých letech minulého století do časopisu Věda a život vytyčil dokonce Devět pověr o jazyce a to, že Moraváci jsou spisovnější než Češi byla pověra pátá.
Tahle z generace na generaci předávaná iluze má svůj reálný základ. Moravu a Slezsko totiž „nepostihlo” to, co Čechy - totiž nevytvořily si sjednocující nespisovný interdialekt, kterým je v Čechách obecná čeština. Ta se tady stala nejúčinnějším nespisovným komunikačním kódem, a aniž by o to snad usilovala, postupně převládla nad jednotlivými českými nářečími. To, že se na Plzeňsku říká Copa je to nesmysl a v Čechách jihozápadních pak Radkovo
rodiče nebo na severovýchodě Viděli dva vojáci, kerý přijeli
tramvajej, nelze dnes hodnotit jako souvislý nářeční útvar; to jsou už jen jednotlivá rezidua (zbytky) těchto nářečí. Zkrátka ten Liberečák si Chebákem nebo Pelhřimovákem někde v Chomutovu porozumí právě díky obecné češtině. Ostravak se Znojemákem už hůř. Na Moravě se totiž ještě pořád drží jednotlivá nářečí, dokonce se tu vydělují tři větší nářeční celky, zjednodušeně: moravský - středomoravský - slezský a jejich uživatelé pak v dennodenní komunikaci na svém území používají místní nespisovný dialekt, v ostatních komunikačních situacích pak raději sahají k češtině spisovné. Mají k tomu větší motivaci a víc důvodů, to však neznamená, že jsou spisovnější, a už vůbec to neznamená, že by Češi spisovní neuměli být. Moravská nářečí však zachovala některé znaky běžné v starší spisovné mluvě, zatímco ta česká se měnila dál - to bylo dáno především ekonomicky a politicky, protože Praha už v tu dobu fungovala jako sídelní město. Když pak po době temna přišla národně obrozenecká snaha pomoct vrátit češtině její ztracené postavení, vrátil se Dobrovský, ale zejména pak Jungmann k češtině zlatého věku našeho písmáctví, k češtině Kralické bible, která však byla značně nepřirozená a nemluvná, v mnohém se však shodovala se stavem moravských nářečí.
Dnes však už i moravští lingvisté připouštějí, že postavení tradičního moravského dialektu slábne, a to zejména vlivem obecné nebo spisovné češtiny. Pár příkladů: (s lidma, moravská dívka ustupuje český holce, bysme, letiště
neodbavovaly), a zejména pak mluva mládeže je dnes jak v Čechách, tak na Moravě poznamená angličtinou (mega cool
týpek, akcička). Většina zahraničních filmů je dabována v obecné češtině, protože ta je nejmíň příznaková. Představte si, že by ten americkej taxikář pronesl: Tož
děvčico, včilkaj kam ťa odvezu? Na Moravě vadí české vokály: kdekole vazkoušajte naši novou nepřetržitou lenku (kdykoli
vyzkoušejte naši novou nepřetržitou linku), Češi se podivují nad tím, že lze říct to je takové celé blbé a pitomé, ty jsi ale
hloupý a trapný. Čech se pozastaví nad větou zachycenou z moravského vysílání televize: snad ty ludi víjó, co dělajó,
když tam lozijó. Moravák zas „nepochopí”, jak Čech může přijít k truhláři s hadrem dýl, když na Moravě se chodí ke stolaři s hadrou později.
Každý mluví nějak, nejde o to, kdo je lepší, jde o to, abychom věděli, kterou češtinu kdy použít, že na Moravě se mluví nářečím, a ta že nejsou ani nijaký divný, ani nějaký směšný. Moraváci by zas měli vědět, že obecná čeština není projevem pokleslé mluvy neslušných Čechů - má totiž totéž postavení jako moravské dialekty, jen je víc komunikačně úspěšnější, progresivnější, a proto užívanější.
Věc zásadní. Ohrazuju se proti tomu, že Česká televize neužívá spisovnou češtinu. Ve zpravodajství jinou češtinu než spisovnou neuslyšíte, za tím si stojím, stejně tak většina dokumentárních pořadů je ve spisovné češtině. To, že sami dotazovaní se nevyjadřují spisovně, je jednak jejich věc, jednak dnes poměrně běžné, protože tam, kde se dřív objevovala jen čeština spisovná, dnes proniká čeština nespisovná. ČT nemůže respondentům (politikům, dotazovaným) přikázat, jak to mají říct. To, že ve filmech, v soutěžích a já nevím kde ještě, slyšíte češtinu nespisovnou, je poměrně logické, předpokládané. To jsou prostě ty komunikační situace, kdy si jen se spisovnou češtinou nevystačíte.
Jak čeština spisovná, tak čeština nespisovná má své funkční omezení. Nejde o to hádat se, kdo je spisovnější, důležitější přece je vědět, kdy a jak mám mluvit. A mluvit přirozeně a umět se vyjádřit je mnohdy daleko složitější než mluvit jen spisovně a neříct nic.
PS: A k té pražské centrále zmíněné v začátku dopisu. Česká televize má přece i svá krajská studia, a to nemluvím jen o Brnu a Ostravě.
