Od iráckého vpádu do Kuvajtu a následného zapojení západních spojenců do konfliktu uběhlo 25 let. Válka v Perském zálivu probíhala ve znamení prakticky nepřetržitého zpravodajství a jednoznačně změnila způsob informování o vojenských konfliktech. Podle profesora Jana Jiráka se po zkušenostech z války ve Vietnamu a bojů o Falklandské ostrovy armádní špičky naučily, že je lepší média informacemi zahltit, než se složitě snažit o jejich utajení.
Před pětadvaceti lety vpadl Irák pod vedením Saddáma Husajna do Kuvajtu, okupace ale trvala pouze sedm měsíců. Po rezolucích a sankcích OSN vůči diktátorskému režimu vstoupili v lednu 1991 do konfliktu západní spojenci a začala tak jedna z největších vojenských konfrontací od druhé světové války.
Válka v Perském zálivu změnila způsob informování o ozbrojených konfliktech. Po válce ve Vietnamu, kdy neustálé přenášení bojů na televizní obrazovky zcela otočilo veřejné mínění proti konfliktu, zjistily špičky v americké armádě i politice, že je potřeba lépe zvládnout komunikaci s veřejností.
„Následovalo období utajování akcí. A pak po britských zkušenostech z Falkland generalita zjistila, že je lepší novináře zahltit informacemi, aby si nestačili uvědomovat, co nevědí. Je daleko snazší novináři manipulovat, než se snažit před nimi informace složitě zatajovat,“ řekl profesor Jan Jirák z FSV UK v Praze.
Jirák: Jak kontrolovat informace? Zajistit jejich inflaci
Vojenské špičky najednou musely začít počítat s tím, že neustálý tok informací vidí i nepřítel. Podle Jiráka se tak média v každém válečném konfliktu dostávají do jakési schizofrenní situace. „Na jednu stranu mohou informováním ohrozit, na druhou stranu naopak podpořit něco. Takže je možné jim podsunout informace, které jsou pro nepřítele matoucí. A pokud chtěla mít armáda kontrolu nad zpravodajským tokem, musela neustále vyrábět nové a nové podklady,“ vysvětluje Jirák.
Drtivá většina obrazových materiálů a také informací proto pocházela přímo z Pentagonu. Jeho poradci byli přítomni ve vysílání a zodpovídali dotazy novinářů, armáda pořádala tiskové konference a další akce, kterými vycházela novinářům vstříc. Díky třem reportérům CNN Bernardu Shawovi, Johnu Hollimanovi a Peteru Arnettovi se dostávaly zprávy přímo z Bagdádu k veřejnosti takřka nepřetržitě. Pentagon od té doby dokonce používá termín CNN efekt. Tedy vliv jaký má tlak nepřetržitého zpravodajství na zahraniční politiku.
Okupace během dvou dní
Irák svého souseda napadl kvůli údajnému svévolnému snižování ceny ropy, čímž měl poškozovat iráckou ekonomiku. Samotné obsazení země proběhlo nebývale rychle. Jednotky Saddáma Husajna napadly Kuvajt 2. srpna ve dvě hodiny ráno a druhý den již byla celá země okupovaným územím.
Rada bezpečnosti OSN již v noci 2. srpna přijala rezoluce o sankcích a zakázala všem svým členům obchodovat s Irákem. K sankcím se přidala i Čína a SSSR. Po vyhrocení situace a dalších odmítnutích Iráku stáhnout se z Kuvajtu zahájili spojenci 17. ledna operaci Pouštní bouře. 28. února byl Kuvajt osvobozen, ale Saddám Husajn zůstal ve vedení Iráku a sesadit se ho podařilo až po 13 letech.
Válka v Perském zálivu byla také prvním konfliktem, kterého se na straně západních spojenců zúčastnila československá armáda. Ta do Kuvajtu poslala svou protichemickou jednotku.
