Praha – Výběr z koncertů Antonína Reichenauera a Františka Jiránka zahrnují dvě nová alba z ediční řady Supraphonu – Hudba Prahy 18. století. Zapomenutá jména skladatelů barokní hudby připomínají soubory Collegium Marianum a Collegium 1704. Chtějí tak ukázat, že hudba obou se vyrovná jejich slavnějšímu vzoru a učiteli Antoniu Vivaldimu. Reichenauera i Jiránka objevil v zahraničních archivech Václav Kapsa a věnoval jim také prostor v knize Hudebníci hraběte Morzina, která vychází zároveň s hudebními alby.
Znovuobjevení hudebníci hraběte Morzina
„Jejich skladby jsou pro nás velkým objevem, protože právě tuto hudbu české provenience jsme dosud postrádali,“ upozorňuje Václav Kapsa z Etnologického ústavu Akademie věd. Jeho kniha je příspěvkem k dějinám šlechtických kapel v Čechách v době baroka. Doplněna je o tematické katalogy instrumentální tvorby Christiana Gottlieba Postela a také Františka Jiránka a Antonína Reichenauera.
Instrumentální skladby nebo církevní hudbu obou autorů ukrývají drážďanská knihovna či knihovna ve Stockholmu. O jejich existenci vědělo dosud jen pár odborníků. Jiránkově tvorbě vdechl nový život soubor Collegium Marianum v čele s flétnistkou Janou Semerádovou. „Jeho skladby jsou podobné vivaldiovské hudbě. Je to dáno tím, že jeho učitelem byl sám Vivaldi,“ prozradila hudebnice.
Reportáž Jiřího Svobody (zdroj: ČT24)
Na studia do Benátek ke slavnému italskému virtuosovi poslal Jiránka hrabě Morzin, u něhož byl český houslista zaměstnán. Vivaldi byl v té době Morzinův „maestro di musica in Italia“. Později našel Jiránek své působiště v Drážďanech, kde byla jeho další tvorba postupně formována galantním stylem a nastupujícím klasicismem.
V kapele hraběte Morzina působil i Antonín Reichenauer, převzal v ní roli domácího skladatele. Dochovalo se bezmála dvacet jeho instrumentálních skladeb, přičemž instrumentální tvorba domácích autorů v Praze první třetiny 18. století je oproti dochované duchovní hudbě vyslovenou vzácností. Raritnost Reichenauerových koncertů je ještě podtržena jejich extrémní technickou náročností. Dokládá zdatnost hraběcích hudebníků, kterou si prý pochvaloval i sám Vivaldi.
Na albu Collegia 1704 se náročných skladeb kromě souboru zhostili sólisté Lenka Torgersen (housle), Xenia Löffler (hoboj) a fagotista Sergio Azzolini, jenž se objevuje i na nahrávce Jiránkových koncertů.
Ohlasy na obě nahrávky potvrzují, že česká hudba má v barokní Evropě své pevné místo. Podle Václava Kapsy existuje v archivech ještě dost jmen českých hudebníků, na jejichž tvorbu se neprávem zapomnělo.