Praha – Výběr z koncertů Antonína Reichenauera a Františka Jiránka zahrnují dvě nová alba z ediční řady Supraphonu – Hudba Prahy 18. století. Zapomenutá jména skladatelů barokní hudby připomínají soubory Collegium Marianum a Collegium 1704. Chtějí tak ukázat, že hudba obou se vyrovná jejich slavnějšímu vzoru a učiteli Antoniu Vivaldimu. Reichenauera i Jiránka objevil v zahraničních archivech Václav Kapsa a věnoval jim také prostor v knize Hudebníci hraběte Morzina, která vychází zároveň s hudebními alby.
„Jejich skladby jsou pro nás velkým objevem, protože právě tuto hudbu české provenience jsme dosud postrádali,“ upozorňuje Václav Kapsa z Etnologického ústavu Akademie věd. Jeho kniha je příspěvkem k dějinám šlechtických kapel v Čechách v době baroka. Doplněna je o tematické katalogy instrumentální tvorby Christiana Gottlieba Postela a také Františka Jiránka a Antonína Reichenauera.
Instrumentální skladby nebo církevní hudbu obou autorů ukrývají drážďanská knihovna či knihovna ve Stockholmu. O jejich existenci vědělo dosud jen pár odborníků. Jiránkově tvorbě vdechl nový život soubor Collegium Marianum v čele s flétnistkou Janou Semerádovou. „Jeho skladby jsou podobné vivaldiovské hudbě. Je to dáno tím, že jeho učitelem byl sám Vivaldi,“ prozradila hudebnice.
Na studia do Benátek ke slavnému italskému virtuosovi poslal Jiránka hrabě Morzin, u něhož byl český houslista zaměstnán. Vivaldi byl v té době Morzinův „maestro di musica in Italia“. Později našel Jiránek své působiště v Drážďanech, kde byla jeho další tvorba postupně formována galantním stylem a nastupujícím klasicismem.
V kapele hraběte Morzina působil i Antonín Reichenauer, převzal v ní roli domácího skladatele. Dochovalo se bezmála dvacet jeho instrumentálních skladeb, přičemž instrumentální tvorba domácích autorů v Praze první třetiny 18. století je oproti dochované duchovní hudbě vyslovenou vzácností. Raritnost Reichenauerových koncertů je ještě podtržena jejich extrémní technickou náročností. Dokládá zdatnost hraběcích hudebníků, kterou si prý pochvaloval i sám Vivaldi.
Na albu Collegia 1704 se náročných skladeb kromě souboru zhostili sólisté Lenka Torgersen (housle), Xenia Löffler (hoboj) a fagotista Sergio Azzolini, jenž se objevuje i na nahrávce Jiránkových koncertů.
Ohlasy na obě nahrávky potvrzují, že česká hudba má v barokní Evropě své pevné místo. Podle Václava Kapsy existuje v archivech ještě dost jmen českých hudebníků, na jejichž tvorbu se neprávem zapomnělo.
