Praha - Ve věku 86 let zemřela Dagmar Hochová. Česká fotografka přibližovala svět dětí, odkrývala svět starých lidí, v portrétech zachytila osobnosti, jako byli Josef Váchal, Bohuslav Reynek a Jan Patočka. Nikdy nefotografovala na barvu. „Život je barevný, ale v černobílé je pravdivější,“ tvrdila.
Zemřela Dagmar Hochová. Fotografka pravdivějšího života
Už během svého života se Dagmar Hochová stala uznávanou představitelkou české humanisticky orientované fotografie. Její černobílé snímky jsou oceňovány hlavně pro autentický výraz a schopnost zprostředkovat neopakovatelnou atmosféru. Z jejích portrétů je pak patrná vzácná dovednost postihnout kromě tváří také mezilidské vztahy.
Dobrý fotograf musí mít téma, říkala Hochová. Jejím nejznámějším se staly děti, viděné převážně na pozadí ulice města. Aby zachytila objekty svého zájmu v jejich autentickém prostředí, obcházela Hochová pražské periferie, dvorky, prašná hřiště, poutě. Fotila dětské hry, věk vypadaných mléčných zubů, shrnutých punčocháčů, rádiovek a tepláků. Když v roce 1994 vydala soubor těchto fotografií pod názvem Deset, dvacet, třicet, už jdu, stal se svérázným dokumentem o 50. a 60. letech v tehdejším Československu.
GALERIE
Dagmar Hochová autor: Dušan Veselý, zdroj: ČTK
Hochová nicméně dokázala stejně citlivě a autenticky zachytit i svět starých lidí, někdejších legionářů nebo lidí žijících ve starobincích a ústavech sociální péče. Významnou položku v celoživotní tvorbě Dagmar Hochové tvoří také portréty známých literátů. Josef Váchal, Jaroslav Seifert, Jáchym Topol, Oldřich Mikulášek a další. „Spisovatelské portréty vznikaly zejména v šedesátých letech. Nejprve na objednávku redakce Literárních novin jako obrazový doprovod k rozhovorům, později pokračovaly na vlastní pěst,“ líčila autorka.
Ráda vzpomínala i na spolupráci s časopisem Vlasta, díky kterému projezdila republiku. Fotografovat ženy při práci, rodiny a staříky v domovech důchodců jí vyhovovalo, neboť se pořád pohybovala na půdě své oblíbené sociální fotografie.
Vladimír Birgus, teoretik fotografie: „Snímky Dagmar Hochové často nejsou komponovány přesně podle pravidel, neoslňují technikou, ale jsou nesmírně spontánní a zachycují typický pohled na obyčejný život.“
Dagmar Hochová se narodila 10. března 1926, fotografii se začala věnovat za studií u Jaromíra Funkeho a Josefa Ehma na Státní grafické škole, později na FAMU. Film ale dělat nechtěla. „Je to kolektivní práce, a tedy nic pro mě. Fotka mi byla bližší - pokud v ní člověk napáchá nějaké zlo, může si za to sám,“ tvrdila. Vystavovala doma i v zahraničí, vydala četné knihy. Její fotografie jsou součástí sbírek Uměleckoprůmyslového musea a Národní galerie v Praze.
Fotografie Dagmar Hochové z výstavy Akrobat na glóbu života v Leica Gallery Prague (listopad 2011)
V roce 1990 kandidovala Dagmar Hochová za Občanské fórum do České národní rady a dva roky zasedala v parlamentní lavici. Je nositelkou medaile Za zásluhy za vynikající umělecké výsledky.