Praha – Ve věku 82 let zemřel ve čtvrtek v Praze kameraman Josef Vaniš. Úspěšně spolupracoval nejen s režisérem Dušanem Kleinem, ale také s Karlem Kachyňou. Jeho jméno je spojené s téměř 60 snímky, mimo jiné i s televizním seriálem pro děti Pan Tau, filmy Kačenka a strašidla nebo Smrt stopařek. Dále stál za kamerou například i u filmů Tichý Američan v Praze, Noc klavíristy nebo Dědeček, Kylián a já. V roce 1999 obdržel Josef Vaniš od Asociace českých kameramanů cenu za celoživotní dílo.
Josef Vaniš, který se narodil 6. ledna 1927 ve Vysokém Chlumci, začínal u zpravodajského filmu a koncem 50. let přešel s režisérem Vladimírem Sísem na Barrandov. Úspěšně spolupracoval například s Karlem Kachyňou na filmech Závrať, Naděje a Vysoká zeď. Podílel se i na snímcích Zbyňka Brynycha, Josefa Poláka a naposledy především Dušana Kleina. Ten ho přizval ke čtyřem z celkem pěti filmů o básnících, ale i ke svým dalším snímkům z 80. let - Radikální řez, Dobří holubi se vracejí a Vážení přátelé, ano. „Byl to skvělý člověk, vynikající profesionál a výborný kamarád. Co mě nenaučili ve škole, to mě naučil Pepa Vaniš. Jeho odchod mě moc zarmoutil,“ řekl režisér Klein.
Vaniš ukončil v roce 1945 grafickou školu v Praze, obor filmový laborant a asistent kamery. Natočil několik dokumentů a v roce 1947 se podílel na kameře celovečerního dokumentu Jana Kučery Píseň míru, zachycujícího průběh světového festivalu demokratické mládeže v Praze. Do roku 1958 pracoval u Čs. armádního filmu a pak byl až do listopadu 1989 na Barrandově.
V 50. letech byl hlavním kameramanem dokumentu Vladimíra Síse Cesta vede do Tibetu o stavbě silniční magistrály z čínského vnitrozemí přes nejvyšší hory světa až do Lhasy. Tento snímek získal v roce 1956 v Benátkách čestné uznání a v Karlových Varech byl ve stejném roce oceněn za reportáž. V této době byl Vaniš i spoluautorem několika obrazových publikací, které z tibetské cesty vyplynuly.
