Češi jsou věční mrchtalové, přesto v jejich pohledu na svět převládá spíš dobrá než blbá nálada. A dost tápou v tom, co znamená „být Čech“. Tolik prozradila dokumentární sonda do duše českého národa, která vznikla během jednoho jediného dne v České republice s přispěním jejích obyvatel. Film Země česká, domov Tvůj uvidí diváci v kinech i v České televizi.
11. května 2011 mohl kdokoli žijící v Česku vzít kameru, natočit svůj den a stát se tak spolutvůrcem dokumentu režiséra Adolfa Ziky. Příspěvků přišlo nakonec zhruba pět set, což nezní jako ohromující počet, ale málo to také není vzhledem k tomu, že „celoplanetární“ dokument Life in a Day, založený na stejné principu, sestříhal režisér Kevin McDonald v roce 2010 z 80 tisíc klipů. Českých k němu doputovalo také téměř pět set, do filmu se dostal jen jeden - narození žirafy v pražské zoo.
"Když jsem viděl Life in a Day, řekl jsem si, že by to měl být projekt zaměřený na jednu zemi, na jeden národ. Aby vzniklo něco, co lidé budou znát, co pro ně bude blízké," poznamenal Adolf Zika ke svému projektu Země česká, domov Tvůj, který je prý vůbec prvním takto kolektivně natočeným národním dokumentem. I když není takovým projektem jediným - například loni vytvořilo 24 českých dokumentaristů portrét jednoho dne nazvaný 24; ve velkolepějším pojetí se jednoho dne ujal snímek One Day on Earth v americké produkci.
S myšlenkou podobného snímku se Zika zaobíral už před dvanácti lety, technicky ale tenkrát ještě uskutečnitelný nebyl. Jeden den v životě České republiky zdokumentoval v roce 2000 alespoň ve fotografích (spolu s více než stovkou dalších fotografů). O devět let později pak - opět fotograficky - zachytil jeden den svého života.
Na filmový projekt došlo konečně v roce 2011. Lidé, kteří se do něho chtěli zapojit, měli zaslat maximálně půlhodinový záznam svého života z 11. května a odpovědět na některou ze čtrnácti předem daných otázek, týkajících se víry, hodnot a místa ve světě. Pro tvůrce překvapivě padl nejčastěji výběr na dvě zaměřené na národní identitu a státní symboly: Jsi hrdý/á na to, že jsi Čech/Češka? a Nosil/a bys českou vlajku na tričku?
Odpovědi navedli tvůrce na linku, které se drželi při „slepování“ filmu (střihačem byl Alois Fišárek, držitel několika Českých lvů). Zdá se, že přesnější by bylo, kdyby v názvu přibyl otazník: Země česká, domov Tvůj? Hrdost ve spojení s „být Čech“ vyvolávala u lidí spíš rozpaky. Přikývnutí bylo většinou „ano, ale“, mnohem přesvědčivěji znělo „ne“; zkrátka důvody pro „ano“ se zjevně hledají obtížněji, kdežto pro „ne“ člověk důvod mívá, třeba ten, že není hrdý na to, že je Čech, protože je Moravan (mimochodem je zajímavé, s jakou zarputilostí jsou někteří schopni trvat na takovém rozlišování).
Pro malé národy je těžké prožívat národní identitu, vysvětluje v úvodu text vypůjčený od spisovatele Pavla Kosatíka, jehož slova konkrétní příspěvky víceméně potvrzují. Být Čechem je dobré, protože češství moc nedáš, domnívá se kupříkladu jeden z přispěvatelů. Zato panuje vzácná shoda v tom, v čem jsme výjimeční - věčně na něco nadáváme a jsme vynalézaví, v dobrém i špatném smyslu.
„V dokumentu padla věta, že klíče od ráje pasují i do brány pekelné. A to pasuje na Čechy i na Českou republiku,“ dodává Adolf Zika. Přesto podle jeho slov vyznívá pohled českého národa na svět jako pozitivní, především u generace, která dospěla po sametové revoluci. Je zajímavé, že k obdobné podobě naděje došla ve svém časosběrném dokumentu Největší přání nedávno i Olga Špátová.
A ještě jeden postřeh z jednoho zaznamenaného dne podle Ziky vyplynul. „Češi se upoutávají na rodinu mnohem víc než kdykoli předtím,“ tvrdí a tato základní témata filmu - tedy otázku češství a příslib naděje v budoucí generaci Čechů - propojil v závěrečném obrazu.
Země česká, domov Tvůj vypovídá něco o nás, o Češích, ale kromě tohoto, řekněme, vznešeného tématu, je taky „jen“ záznamem jednoho jinak naprosto obyčejného dne, na který bude zajímavé se s odstupem několika let či desetiletí podívat. Příspěvky obyvatel doplněné o záběry profesionálních kameramanů (kteří se také rozjeli do všech koutů republiky, aby bylo jisté, že pro dokument bude dostatek materiálu) odvíjí 11. květen chronologicky - od časného rána až po půlnoc.
Nahlíží do pekárny, vězení, porodnice, krematoria, mezi řeholníky, cirkusáky, parašutisty… Mihnou se v něm známé tváře a také zákulisí České televize. Ta dokument odvysílá 17. listopadu na svých obrazovkách. Ještě předtím Země česká, domov Tvůj zahájí festival dokumentárních filmů v Jihlavě (23. 10.) a týden (od 25. do 31. 10.) se bude promítat v kinech.
