Praha - Je bezpochyby, že Divadlo Viola je malým českým divadelním fenoménem. Od prvního představení, které se odehrálo 22. července 1963 a neslo název „Komu patří jazz“, se v prostoru, který založil Jiří Ostermann pro 80 diváků, vystřídalo více jak jeden milion lidí. Vpravdě kultovní sálek, kde se od té doby kromě vynikajícího jazzu a poezie světových autorů hraje taky mimořádně kvalitní komorní divadlo. A v posledních letech čím dál víc.
Původně Poetická vinárna Viola na sebe ihned po prvních představeních, která měla ve své většině podobu inscenované poezie, strhla pozornost intelektuální veřejnosti. Přestože se zde odjakživa pracovalo s minimálními divadelními prostředky, dodnes vznikají velice působivá divadelní díla. „Ve Viole slovo získává svou ztracenou hodnotu,“ upozornila v pořadu ČT24 Kulturama kmenová režisérka Divadla Viola Lída Engelová.
Komorním prostředím této scény prošlo mnoho významných osobností, a to jak na jevišti, tak v hledišti. To, že se od začátku vymezila svojí dramaturgickou výlučností a vynalézavostí, bylo nespornou zásluhou prvního ředitele a zároveň režiséra Vladimíra Justla. Tato kultivovaná osobnost vytvořila jedinečný prostor pro setkávání lidí, oázu kulturnosti založenou na myšlenkové, autorské, inscenační kvalitě a na původně hudebních a posléze hereckých výkonech. Divákům Viola vždy nabízela nevšední a silné umělecké zážitky.
Vznikla zde řada nezapomenutelných scénických projektů, jako byla např. legendární Holanova Noc s Hamletem, ve které v Justlově režii účinkovali Radovan Lukavský, Dagmar Sedláčková a Miloslav Doležal. Představení se hrálo řadu let. Vladimír Justl vedl Violu do roku 1992.
Na prknech Violy vystupovali renomovaní umělci, z nichž jistě stojí za připomenutí Zdeněk Štěpánek, Eduard Kohout, Karel Höger, Václav Voska, Rudolf Hrušínský, Radovan Lukavský, Dana Medřická nebo Vlasta Fabiánová.
„V osmdesátých letech dominovali ve Viole režiséři Miroslav Macháček, Evald Schorm, Jiří Henke a Jan Kačer spolu s herečkami Janou Hlaváčovou a Ninou Divíškovou. Hana Maciuchová a Jiří Adamíra s režisérem Henkem představili dílo Morgensterna v nezapomenutelném pořadu Uznávám, že blouzním,“ připomíná současná ředitelka Miluše Viklická.
Léta devadesátá přinesla stále výraznější proměnu poetické vinárny v komorní divadelní scénu. Divadelní koláže Tomáše Vondrovice s Borisem Rösnerem, Miroslavem Moravcem, Bárou Kodetovou a Kateřinou Lojdovou se záhy staly velmi oblíbeným žánrem v repertoáru. Dalšími režisérskými osobnostmi scény se stali Jana Kališová, Miroslav Horanský a v neposlední řadě Lída Engelová, která zde začínala nejdříve jako herečka.
„Ráda bych se pochlubila cenami Thálie - za nejlepší ženský i mužský herecký výkon v roce 2001: J. Somr a B. Bohdanová v režii L. Engelové, divadelní hra The Gin Game. A v roce 2006 D. Prachař za Novecento — Magické piano v režii L. Bělohradské. Toto nejvyšší ocenění získal i Luděk Munzar, který vystupuje pouze u nás ve Viole se svým představením věnovaným Fr. Hrubínovi “Obleču tě do hvězd„,“ chlubí se Viklická.
V současné době vyšlo na DVD i jedno ze stěžejních představení posledních let „Adresát neznámý“, ve kterém vystupují Jiří Dvořák a Jan Hartl spolu s Josefem Somrem, který je slyšet ze záznamu. Američanka Kressmann Taylor napsala Adresáta neznámého roku 1938. Teprve v roce 1995 objevila tuto fascinující prózu Evropa a okamžitě z ní učinila světově proslulý bestseller.
„Já jsem dlouho okolo původní knižní předlohy chodila, ale když jsem si jí pak konečně přečetla, úplně jsem se do ní zbláznila. Za spolupráce rozhlasové dramaturgyně Jany Paterové vznikla v roce 2004 rozhlasová inscenace. Ve Viole pak tímto titulem byla zahájena řada rozhlasových her na jevišti. To je, myslím, žánr, který nikde jinde v Česku nemá obdoby. Ale rozhodně ta jevištní podoba není jen kopií rozhlasové práce,“ uvedla v pořadu Kulturama Lída Engelová.
„Záměrem Violy je pěstování umělecky náročných pořadů a představení, což je od počátků charakteristickým rysem její existence. Dramaturgický záběr sahá od scénických čtení přes komorní dramata až po rozverné kabarety. V čase adventním hrajeme již přes 30 let nestárnoucí a velmi oblíbené Staročeské vánoční hry, soboty u nás patří rodinám s dětmi, v předsálí divadla představujeme každý měsíc novou výstavu,“ doplňuje Miluše Viklická.
