Praha - V pražském Divadle Archa vystoupili písničkáři Jan Burian s Jiřím Dědečkem a Jan Vodňanský s Petrem Skoumalem. Na Večírku rozpadlých dvojic si připomněli sérii stejnojmenných vystoupení, kterou absolvovali na sklonku 80. let minulého století v legendárním Junior Klubu na Chmelnici. Kromě ukázek z někdejšího společného repertoáru písničkáři také představili svou současnou tvorbu.
Burian s Dědečkem připomněli několik písní z jejich repertoáru z dob jejich společného vystupování v letech 1972 až 1985. Oba protagonisté představili i svou novější tvorbu. „My jsme od té doby udělali docela hodně písní,“ pochlubil se Burian, který rovněž přečetl několik svých básní. Zpěvák a kytarista Dědeček zase představil písničky své nové kapely Úterý i překlady písní svých oblíbených autorů, třeba Jacquese Brela.
V závěru úvodního bloku Burian zabrousil do předrevoluční historie dobovou „protirežimní“ Písní strašlivou o tom velkém dialogu, který nastal v Čechách L.P. 1989, ale ne s každým. „Ta jména, která se tam připomínají, si už nebudete pamatovat. A pokud ano, tak je rychle zapomeňte,“ doporučil posluchačům autor.
Druhou část večera vyplnili svými písněmi Petr Skoumal a Jan Vodňanský - zahájili ji kratičkou hudební hříčkou Toho dne šel šimpanz do penze, poté se sálem rozezněly velebné rusky laděné tóny jejich hitu Mičurinova ulice. Před přídělem dalších historických skladeb Vodňanský publiku ve svém důkladném teoretickém rozboru osvětlil fenomén rozpadání se hudebních těles a s notnou nadsázkou vysvětlil, oč to měli díky reálnému socialismu lehčí on se Skoumalem i jejich mladší souputníci Burian s Dědečkem než kdysi třeba Beatles.
Jan Vodňanský, doktor filosofie se smyslem pro absurdní humor, s Petrem Skoumalem, pianistou s tváří pokerového hráče, tvořili dvojici od konce 60. let do roku 1981. O něco mladší duo Jan Burian s Jiřím Dědečkem začalo společně vystupovat v 70. letech a skončilo v roce 1985. Večírek rozpadlých dvojic krátce před sametovou revolucí nabídl komponovaný pořad, jehož protagonisté mísili recitaci, dialogy a písně plné jinotajů a sdělení odrážejících atmosféru doby.
„Nejde jenom o to, že tam byly protirežimní fóry, u Buriana a Dědečka, ale důležitá byla celá atmosféra absolutní volnosti,“ upozorňuje hudební publicista Jiří Černý. Podle teatrologa a kritika Vladimíra Justa program večerů naplňoval nejen „vždy až po okraj skutkovou podstatu trestného činu pobuřování a podvracení republiky“, ale i možnosti žánru jevištního písničkářství.
Písničky a dialogy obou někdejších písničkářských dvojic nahrané na jejich večírcích vyšly počátkem 90. let na dvojalbu. Současní posluchači si mohou vyzkoušet, zda písničky mají co říci i jim z reedice, kterou i s bonusovými materiály loni vydal Supraphon.
Večírek rozpadlých dvojic nebude mít už reprízu. Petr Skoumal tvrdí, že předvádět se, jak byli tehdy „odvážní“, je dnes spíše pro srandu. Jiří Černý mu však oponuje: „Většina těchto kluků má co říct i dneska, protože i dnes jsou umělci všelijak tísněni, a kdo si dovede udělat volný prostor pro sebe, bez ohledu na komerci, tak to je radostný člověk.“
