Karlovy Vary - Radikálnější a více zaměřené na mladé diváky jsou soutěžní snímky, které letos uvízly v sítu výběru pro karlovarský festival. Je jen logické, že komediálně laděných příběhů se v programu objevuje pomálu, naštvané vzkazy filmařů si žádají spíše dramata.
V hlavní soutěži se letos o Křišťálový glóbus utká dvanáct titulů. Jejich výběr podle umělecké poradkyně festivalu Evy Zaoralové zapadá do směru, kterým se soutěž posunula poté, co ji ve funkci umělecké ředitelky vystřídal Karel Och. „Je člověk mladší a má rád filmy, které jsou trochu radikálnější. Myslím, že to bude dobré pro mladé publikum, staršímu možná budou některé filmy připadat radikální až příliš,“ odhaduje.
Och souhlasí, že snímky letos promítané ve Varech jsou v moha ohledech drsnější a radikálnější. „Je to tím, že se radikalizuje i doba,“ domnívá se. „Mám na mysli třeba ekonomickou krizi v Řecku a Portugalsku. Z těchto zemí máme dva filmy, které jsou - byť stylizovaně - jasným naštvaným vzkazem mladých filmařů vládnoucím garniturám.“
Zvědavý je prý především na odezvu na řecký snímek Chlapec pojídající ptačí zob. Metodou připomínající francouzského tvůrce Roberta Bressona, který ve své tvorbě nesděloval příliš informací o psychologických motivacích postavy, zachycuje život 22letého mladíka v současných Athénách po dobu tří dnů.
- Chlapec pojídající ptačí zob (2012, režie: Ektoras Lygizos) zdroj: Film Servis Festival Karlovy Vary
- Na shledanou, tati (2011, režie: Lucía Carreras) zdroj: Film Servis Festival Karlovy Vary
Posun současné kinematografie nevidí Och ale jen v radikálnosti. „Často se do filmů dostávají aspekty typické pro žánrové filmy. Letos tam máme třeba thriller z Itálie, existenciální baladu z Japonska nebo filozofický western z Portugalska,“ podotkl.
V soutěži má po letech svého zástupce i Mexiko. „Je to introvertní studie ženy ve středním věku, která má problémy se smířit s tím, že její otec náhle zemřel a předstírá, že se tak nestalo,“ načrtnul Och děj film Na shledanou, tati, který považuje za estetický zážitek par excellence.
Po roční pauze se do soutěže celovečerních filmů dostal snímek režírovaný českým tvůrcem. Polski film natáčel Marek Najbrt (Mistři, Protektor) mimo jiné i loni ve Varech, na módní přehlídce Johna Malkoviche. Pavel Liška, Josef Polášek, Tomáš Matonoha a Marek Daniel v něm ztvárnili sami sebe, ovšem ve fiktivním příběhu.
„Velmi zajímavým a dosti novátorským způsobem si pohrává s ambivalentním postojem k realitě a fikci. Jde o úplně nový žánr, sami tvůrci ho nazvýají reality film. Myslím, že nejen v rámci Česka, ale i střední Evropy nemá obdoby. Vážím si, že se zavedený tvůrce, jako je Marek Najbrt, pouští na nová teritoria,“ uvedl Och na adresu filmu.
S českou kinematografií se setakjí diváci i v soutěžní sekci Na východ od Západu, která letos doznala jisté změny. Zaměřila se na uvádění debutů a druhých filmů, a stala se tedy příležitostí představit začínající talentované tvůrce ze střední a východní Evropy. Zaháji ji projekce slovensko-českého snímku Až do města Aš Ivety Grófové. Do programu bylo zařazeno také drama Zdeňka Jiráského Poupata, jež už zaujalo České lvy a tuzemské filmové kritiky.
„Jedním ze zásadních kritérií u debutů pro mě je, do jaké míry tvůrce kladl důraz na formu v souvislosti s tématem. A vždycky jsem rád, když vidím tvůrce, který má v sobě nesmírnou pokoru a nesnaží se nějakým způsbem exhibovat. A to si myslím, že je případ jak filmu Zdeňka Jiráského, tak Ivety Grófové,“ odůvodnil výběr snímků Karel Och.
- Až do města Aš (2012, režie: Iveta Grófová) zdroj: Film Servis Festival Karlovy Vary
- Praktický průvodce Bělehradem za zpěvu a slz (2011, režie: Bojan Vuletić) zdroj: Film Servis Festival Karlovy Vary
Za pět minut dvanáct se do programu sekce Na východ od Západu vrátil debut Sáry Cserhalmiové Drazí zrazení přátelé. Podařilo se vyřešit problémy s financováním postprodukce tohoto maďarského snímku, takže si ve Varech může odbýt světovou premiéru.
Z dvanácti filmů v této sekci by si diváci podle Ocha neměli nechat ujít Praktický průvodce Bělehradem za zpěvu a slz. „Je to jeden z nemnoha veselých snímků v programu festivalu,“ vysvětlil Och. upzornil, že na další veselý snímek natrefí návštěvníci ve Fóru nezávislých. Rozpustilé mockumentary Nosálov, odehrávající se na festivalu klasické hudby v letním Dubrovníku, se trefuje do stereotypních představ o houslistech, cellistech a dalších virtuosech, dirigenty nevyjímaje.
„V posledních letech panuje mírné zmatení ohledně pojmu nezávislý,“ poznamenal k této sekci Och. „Není jasné, jestli se nezávislostí myslí jakási myšlenková nezávislost či institucionální, jak to bylo prapůvodně. U nás jsou to filmy, které jsou nízkorozpočtové a funguje v nich i jisté novátorství a nezávislost myšlenková.“
- Smrt člověka na Balkáně (2012, režie: Miroslav Momčilović) zdroj: Film Servis Festival Karlovy Vary
- Dva nula (2012, režie: Pavel Abrahám) zdroj: Film Servis Festival Karlovy Vary
Z nezávislé nabídky upozorňuje na srbský snímek Smrt člověka na Balkáně. „Velice neobvyklý film natočený na jediný záběr. Toho, který se zdá být na začátku hlavním hrdinou, vidíme prostřednictvím webové kamery. Pak ale odejde ze záběru a spáchá sebevraždu a my po celou dobu sledujeme postavy, které nevědí, že je na ně namířena,“ prozradil o snímku Och. I tento film má šanci získat Nezávislou kameru, cenu, kterou uděluje Česká televize.
S jejím přispěním vznikly tři ze čtyř českých filmů v soutěžních sekcích. Kromě už zmíněného Polského filmu a Poupat také časosběrný projekt Heleny Třeštíkové Soukromý vesmír. Promítat se bude v soutěži dokumentárních filmů. Do ní se z tuzemské kinematografie dostal i počin Pavla Abraháma Dva nula. „Točil se během derby Sparta - Slavia před několika lety. Z fotbalu je tam vidět jen rohový praporek pár desítek vteřin, jinak kamery byly namířeny po celou dobu utkání do hlediště. Tvůrcům se podařilo sestříhat vynikající portrét české společnosti,“ uvedl k netradičnímu fotbalovému dokumentu Karel Och.
Programové tipy
Karel Och, umělecký ředitel festivalu: „Chtěl bych určitě doporučit nový snímek francouzského tvůrce Leose Caraxe, který se jmenuje Holy Motors. Byl uveden v Cannes v soutěži a podle mnohých, včetně mě, měl získat Zlatou palmu. Stylizovaný snímek, v němž hlavní hrdina celý den jezdí limuzínou a neustále mění identitu, je pěknou úvahou o životě a o smrti.“
Eva Zaoralová, umělecká poradkyně festivalu: „Rozhodně byste si neměli nechat ujít italský soutěžní film Román o jednom masakru. Je třeba na něm ocenit, jakým způsobem Marco Tullio Giordana zpracoval téma ryze politické, téma masakru, který byl spáchán v Miláně v roce 1969. Tento film svědčí o tom, že Giordana má nesmírný smysl pro vybudování psychologického filmu s kriminálním pozadím.“
