Praha – Mainstreamová kritika ledacos přehlíží, a tak by bylo škoda méně známé, ale přesto pozoruhodné filmové počiny neocenit. Zřejmě tato myšlenka vedla skupinu stoupenců básníka a kritika Andreje Stankoviče, která v jeho jméně již podesáté udílela své ceny. Celkovým vítězem se stal režisér Karel Vachek.
Slavnostní udílení proběhlo v pražském kinu Ponrepo. Pedagog, básník i malíř se Samozvancům, kteří akci organizují, zalíbil se svým filmovým románem Tmář a jeho rod aneb Slzavé údolí pyramid. Cenu získal umělec již v roce 2001za dokumentární esej Bohemia docta.
Vachek vyrukoval s odvážnou délkou, která v případě jeho díle trvá něco málo přes tři hodiny. Že není tak rozsáhlá stopáž v této kategorii běžná, nejspíš nemusíme zmiňovat. V premiérovém víkendu se sice snímek s tržbami nedostal ani do nejlepší dvacítky českých kin, ale podle porotců není radno jej i nadále přehlížet.
Režisér ve snímku podněcuje o přemýšlení nad tématem mimozemských civilizacích, počítačových sítích i o hranici mezi niternou vírou v Boha a vírou sevřenou církví. „Ten film považuji i za takové varování před jakoukoliv magií, ať už ji provozují obskurní pitomci pro výdělek, anebo církve kvůli moci,“ řekl Vachek.
Autor ale nezůstal jen u vlastního obdarování. Osobně udělil trojici vlastních ocenění, tzv. Animy. Převzala je ryze dívčí sestava, konkrétně studentky katedry pražské FAMU za své nejnovější kusy. Apolena Rychlíková za Hájek na zámku a Petr v podzámčí, Petra Nesvačilová za Řekni, kde ti Němci jsou a Daniela Matějková za dokument Zelení.
Zvláštní uznání obdržela i nezávislá Gorila režisérského dua Pavla Sličného a Helmuta Kuhla nebo Mrtvá trať Šimona Špidly. Cenu In memoriam si vysloužil zesnulý kameraman Michal Hýbek za neotřelé aktivity v české undergroundové kultuře. Mimořádnou cenu si pak domů odnesl Miloš Fryš z nakladatelství Camera obscura za publikaci Rozhovory s Josifem Brodským.
Samozvance zformovaly osobnosti domácí kulturní scény. Najdeme mezi nimi např. dokumentaristu České televize Jiřího Fiedora, básníka a výtvarníka Michala Matzenauera či kritika Vladimíra Hendricha a další.
