Na Slovensku vychází kolekce deseti filmů, které mají v rámci evropského předsednictví prezentovat to nejlepší ze zdejší kinematografie – před i po rozpadu společného státu. Ve výběru figuruje vrcholná ukázka československé nové vlny Slnko v sieti nebo čtrnáct let starý dokument Mateje Mináče o Nicholasu Wintonovi.
- Boxer a smrť (1962)
- Slnko v sieti (1962)
- Vtáčkovia, sitoty a blázni (1969)
- Ja milujem, ty miluješ (1988)
- Chodník cez Dunaj (1989)
- Všetko čo mám rád (1992)
- Papierové hlavy (1995)
- Síla ľudskosti – Nicholas Winton (2002)
- Slepé lásky (2008)
- Pokoj v duši (2009)
Za přehlídkou podtatranské filmařiny stojí Slovenský filmový ústav, který kolekci sestavil ku příležitosti slovenského předsednictví Radě Evropské unie, jehož se Bratislava ujala s prvním červencem.
Aby se – v rámci šíření slovenské kultury – daly snímky zdarma poskytnout k vysílání v zahraničí, vykoupil navíc ústav ke všem filmům autorská práva a dědictví slovenské kinematografie opatřené titulky v šesti jazykových mutacích nyní míří na evropské filmové festivaly i do zámoří.
„V Kostarice a Brazílii máme od zdejších univerzit zájem o prezentování těchto filmů a vytvoření fokusu na slovenskou kinematografii,“ doplňuje generální ředitel Slovenského filmového ústavu Peter Dubecký s tím, že aby byla filmařská díla srozumitelná i v jiném než středoevropském kulturním prostoru, snažili se vybírat snímky s obecnějším poselstvím – a potenciálem mezinárodního pochopení.
Humanita u Dunaje
Příkladem může být Chodník cez Dunaj, československé drama z konce osmdesátých let, které podle předlohy spisovatele Vladimíra Körnera natočil režisér Miloslav Luther.
Příběh dvou mladých přátel, Slováka Viktora a českého žida Ticháčka, který se odehrává bezprostředně po vzniku Slovenského štátu a protektorátu Čechy a Morava, si počátkem devadesátých let odnesl ocenění z filmového festivalu v Monte Carlu a podle režiséra je svým apelem na svobodu a humanitu stále aktuální.
„Ti lidé, kteří tehdy žili, nebyli hlupáci, a přesto dopustili katastrofy, které se udály,“ prohlašuje s odkazem na začátky světového konfliktu. „Myslím si, že jsme v době, kdy se takové věci opravdu mohou znovu rozvinout a je potřebné se proti nim postavit.“
Filmařina v sieti
Slovenská filmová kolekce kopíruje dějiny země, a dělí se tak do dvou částí, zlatého fondu prezentujícího snímky vznikající v rámci Československa a filmařské ukázky z období po rozpadu společného státu.
Součástí první skupiny je vedle Lutherova Chodníku také snové drama Vtáčkovia, siroty a blázni, které Juraj Jakubisko natočil koncem šedesátých let a které tvoří část volné trilogie spolu s (nezařazenými) snímky Sedím na konári a je mi dobre a Lepšie byť bohatý a zdravý ako chudobný a chorý.
Neopominutelným zástupcem předlistopadového filmu je pak i průkopnický snímek Slnko v sieti režiséra Štefana Uhera, který jako jeden z prvních v Československu odmítl schematismus kinematografie padesátých let a otevřel cestu k mezinárodně oceňované nové vlně.
Kinematografii samostatného Slovenska pak představují dokument Dušana Hanáka Papierové hlavy z roku 1995, ve kterém se autor pokusil podchytit různé podoby porušování lidských práv v někdejším Československu, nebo snímek Mateje Mináče Síla ľudskosti – Nicholas Winton o přepravě židovských dětí z Prahy pod hákovým křížem.
Jeden titul ve slovenském výběru nicméně schází: Obchod na korze. Autorská práva na válečné drama z roku 1965, za které dvojice autorů Ján Kadár a Elmar Klos získala pro Československo historicky prvního Oscara, jsou totiž v Česku, a navíc vázne jeho zrestaurování.
