Praha - Dramatik, básník a politik Milan Uhde prozrazuje všechno, co na sebe ví. Otevřenost slibuje v podtitulu své nové autobiografické knihy Rozpomínky. O svém osobním životě i působení v literatuře a politice v ní vypráví citlivě a niterně.
„Vzpomínání je spontánní, ale rozpomínka je něco snaživého, něco pracného, co se nevybavuje snadno,“ vysvětlil titul knihy Uhde. Život byl často velké bloudění, rozpomíná se ve svém textu. Minulost neidealizuje ani neretušuje.
„Vyrovnával jsem se zejména se svými chybami, se svými omyly, se svými zablouděními. Opravdu se snažím povědět, co na sebe vím, řekněme, nepěkného, problematického, co mě dráždí, co mně vadí, co bych možná rád ze svého životopisu odstranil, kdyby to šlo, ono to ale najde, tak je to potřeba alespoň sám před sebou přiznat,“ tvrdí Uhde.
Jeho rozpomínky nejsou jen memoáry, ale také cenné svědectví o české kultuře uplynulých šedesáti let. Uhde vypovídá o svém dětství a rodinném zázemí. „Celou knihou prostupuje poněkud neujasněný, komplikovaný vztah k rodičům,“ prozradil. Prostor věnuje i studiím, literární tvorbě a redakční činnosti, zachycuje svou práci pro divadlo. Důležitou částí knihy je líčení tíživých normalizačních let.
Chartu 77 podepsal jako jeden z prvních, režim odpověděl zákazem psaní. K sobě i ke čtenářům je Uhde upřímný. Stát se disidentem prý neměl moc chuť. „Situace mě k tomu dostrkala a já jsem to dostrkávání poměrně pečlivě popsal. Jak to se mnou smýkalo, jak jsem velice těžko hledal v té době rovnováhu, na rozdíl od některých literárních přátel, kteří od začátku věděli, co kde stojí,“ přiznává.
V závěru knihy líčí působení v české politice v letech devadesátých. „Za celou svou politickou kariéru jsen dvakrát zažil radost ničím nezkalenou: když jsem do politiky vstupoval. A když jsem ji opouštěl,“ napsal.
Na knize o šesti stovkách stran pracoval šest let. Rozpomínky aneb Co na sebe vím vyšly ve společné péči nakladatelství Host a Torst. Svazek doprovází obrazová příloha, Uhdeho bibliografie a jmenný rejstřík. Nakladatelé knihu označují za cenný pramen k poznání české kultury a společnosti v uplynulých 60 letech a řadí ji k významným memoárovým a deníkovým dílům Uhdeho vrstevníků Jana Zábrany, Jiřího Stránského, Ivana Klímy, Pavla Juráčka, Pavla Švandy nebo Jiřího Gruši.
