Dávku smutku, napětí a nečekaného propojení postav mohou čtenáři očekávat od knih, které zaujaly spisovatelku Petru Soukupovou. Zabijáci jsou další detektivkou dánského autora Jussiho Adler-Olsona. Se současnou americkou prózou seznamuje Návštěva bandy rváčů, která vyšla v edici Světová knihovna Odeon. Soukupové tipem z tuzemské literatury je román Rybí krev Jiřího Hájíčka, kterou osobně považuje za českou knihu roku.
Jennifer EGANOVÁ / Návštěva bandy rváčů
(Odeon, překlad Bára Punge Puchalská, 299 Kč)
Čas je rváč, říká jedna z mnoha postav, jejichž propletenec vztahů a osudů sledujeme od 70. let 20. století až do roku 2020. Bývalý punkrockera Bennie bojuje nejen s krizí hudebnho průmyslu, ale i středního věku; jeho asistentka Sasha zase s kleptománii a traumaty z nešťastného dětství. Americká spisovatelka střídá žánry, časy i místa děje. Petra Soukupová o knize: Bavilo mě, že jsou to samostatné povídky spojené postavami. Až teprve když člověk knihu dočte celou, dává obrázek světa od zhruba 60. let do současnosti. Spojeny jsou i hudbou, tím, jak různá hudba ovlivňovala životní styl.
Jussi ADLER-OLSEN / Zabijáci
(Host, překlad Kristina Václavů, 329 Kč)
Druhý případ komisaře Carla Morcka z Oddělní Q, jež se vrací k nevyřešeným vraždám. Tentokrát jde o případ dvou sourozenců, z jejichž vraždy byli podezřelí i studenti eltiního gymnázia, kteří ale teď, po dvaceti letech, zastávají vysoce postavené posty. Petra Soukupová o knize: Severským detektivkách se nijak nevymyká, ale četla jsem už předchozí román stejného autora Žena v kleci a přišel mi dobrý. Hlavní vyšetřovatelé v severských detektivkách jsou zajímavé osobnosti sami o sobě, což tady v tom případě rozhodně platí.
Jiří HÁJÍČEK / Rybí krev
(Host, 329 kč)
Románem Rybí krev pokračuje Jiří Hájíček ve své linii venkovských próz (povídkový soubor Dřevěný nůž, romány Zloději zelených koní a Selský baroko). Tentokrát čtenáře zavádí na jihočeský venkov přelomu osmdesátých a devadesátých let dvacátého století. Petra Soukupová o knize: Rybí krev je pro mě českou knihou roku. Je příběhem jedné rodiny, která se musela vysídlit kvůli stavbě Temelína. Hájíčkův jazyk mě baví, protože je docela jednoduchý, nezastavuje se zbytečně na obraznostech, baví mě jeho vyprávění, je smutné tak správně, jak to mám ráda.
