Praha - Tragické osudy obyvatel jedné obyčejné české vesnice s názvem Ležáky jako dokumentární rekonstrukci zpracoval v roce 2010 režisér Miloš Pilař. Film uvádí ČT2 k sedmdesátému výročí vypálení obce nacisty v sobotu 23. 6. 2012 v 20:55. Tvůrci dokumentu Ležáky 42 se co nejvíce snažili zachovat věrnost dobovým událostem, zároveň se však hranými prvky pokusili vytvořit poutavý snímek tak, aby oslovil i mladší publikum.
„Chtěli jsme vzdát hold těmto lidem a jejich příběhům, protože se na ně pomalu zapomíná a to je velká chyba. Nepřikrášlovali jsme – naopak. Kdekoliv to jen šlo, vycházeli jsme ze skutečných autentických rozhovorů a slov tehdejších lidí. Využili jsme záznamy výslechů, paměti, osobní deníky, poznatky historiků. Kde dialogy postav nebyly známé, domysleli jsme je tak, aby odpovídaly tomu, co se ve skutečnosti událo, a aby zapadaly do celkového děje. Zároveň jsme se ale snažili, aby film – ač v podstatě dokument, byl i akční podívanou, která by přitáhla pozornost zejména mladých a studentů,“ řekl režisér a scenárista snímku Miloš Pilař v rozhovoru pro ČT24.
„Přestože byla spousta věcí známých, zjistil jsem, že mnoho je již zapomenuto nebo nikdy nepojmenováno. Podívat se na obec Ležáky z jiného, hlubšího pohledu mi přišlo, že bude zajímavé a důležité i pro ostatní lidi,“ dodal.
Film byl natočen v autentickém prostředí s lidmi, kteří typově odpovídali svým předobrazům. „Když jsme vybírali herce, měli jsme na deskách nalepené fotografie obyvatel Ležáků, ale přiznávám, že když jsme pak některé, například herce, který představoval Potůčka, oblékli do kostýmu a nalíčili, byli jsme tou podobou až zaskočeni. Při premiéře filmu přišel za námi syn pana Pavliše, postavil se vedle herce, který Pavliše hrál. Vypadali jako otec a syn,“ přiblížil přípravy režisér.
Podle jeho dalších informací natáčení probíhalo skoro v utajení. Kvůli zachování historických faktů se nakonec tvůrci rozhodli stěžejní scény natočit v jediném zachovalém původním místu v Ležácích, u lávky. Ovšem, aby nikoho v tomto místě nepohoršily nacistické uniformy, herci si je oblékly jen v momentě ostrého záběru, zkoušky probíhaly v civilu a nenápadně.
„Snažili jsme se hlavně o připomenutí toho, že občané Ležáků aktivně bojovali proti nacistům, což se v poválečné době dost zamlžovalo a důraz komunisté kladli pouze na vyhlazovací akt. Aby se ukázala šíře, velikost lidí, kteří přes svoji zjevnou chudobu se otevřeně postavili proti nacistické zvůli, bylo nutné zvolit filmovou formu hraného dokumentu,“ uzavřel Miloš Pilař.
Vesnice Ležáky
Ráno 24. června 1942 byla osada Ležáky obklíčena příslušníky oddílu SS. Po uzavření osady vyhnali gestapáci obyvatele z chudých domků, shromáždili muže pracující v okolních lomech a přivedli děti ze školy. Potom byli všichni ležáčtí muži, ženy a děti odvezeni do Pardubic, matkám odejmuty děti a odvezeny do vyhlazovacích táborů. Muži a ženy byli ještě týž den večer na pardubickém popravišti zavražděni, osada fašisty vyloupena a vypálena. Krátce na to srovnána se zemí.
