Nikdy není pozdě, traduje se mezi lidmi. Své by o tom mohla vyprávět nejstarší česká spisovatelka Magdalena Horňanová, která začala psát teprve v osmdesáti letech a do svých devadesáti čtyř stačila vydat už sedm knih. O tom, o čem vlastně píše, a o tom, jak je ve stáří důležité najít smysl života, se hovořilo v pořadu 168 hodin.
Celým jménem Marie Magdalena Horňanová-Jodasová je nejstarší aktivní spisovatelkou v Česku. Svou kariéru začala ve věku, kdy to leckteří její vrstevníci už „balí“. Autorka bydlí v domově důchodců, což byl ostatně primární důvod, proč s psaním vůbec začala. „V celé Evropě žiju úplně sama. Nemám nikoho, kdo by se mnou mohl komunikovat, tak si naplňuji čas,“ vysvětlila.
Horňanová začala psát o svém životě. Její výpovědi jsou cenným svědectvím druhé světové války. Přežila ji totiž jako zázrakem coby židovka ve Slovenském štátě. Skoro všichni její příbuzní zahynuli v koncentračních táborech, vyvázla jen ona, bratr a sestřenice. Sama unikla jen díky spolužačce z gymnázia, která jí půjčila rodný list, a Horňanová si tak mohla zařídit falešné doklady.
Jakmile se překlenula válečná doba a začala éra komunismu, byl její manžel (původním povoláním profesor matematiky a fyziky) převelen do výroby jako kovářský učeň. V šedesátých letech všechny jejich tři děti emigrovaly na západ. Spisovatelka má o čem vyprávět a knihami chce po sobě zanechat poselství. Píše o nespravdelnosti a byla by ráda, aby se už nestala. Taky většina děl končí větou: Napsala jsem tuto knihu, aby se nikdy neopakovaly válečné roky.
Aktivní senioři
Píše na notebooku, který dostala od dcery žijící v zahraničí, a v oblasti počítačů je velmi zdatná. Schopnosti Horňanové si pochvaluje i ředitel jejího domovského nakladatelství Epocha Zdeněk Pobuda, který poukazuje na to, že leckteří mladší autoři si s technologiemi nerozumí a poslat jediný mail je pro ně problém. „Maily jsou jednoduché, to je takové nic,“ tvrdí naproti tomu literátka, která zvládá i Skype.
Aktivní seniorský život, který bývalá učitelka hudby vede, už prý není výjimka. Seniorů, již chtějí svůj důchod prožívat jinak, přibývá. Odborníci se shodují, že je ve stáří extrémně důležité najít smysl života. Je prokázáno, že cíl a daná myšlenka pak stáří zlepšuje. „Psaní mě táhne. Jakmile se dám po ránu trochu dohromady, sednu k počítači a píšu,“ potvrdila tuto teorii sama Horňanová.
Starší autoři přitom nejsou výjimkou. V mládí třeba snili o tom, že jednoho dne budou psát, ale život jim nedal šanci a začal se odvíjet jiným směrem, než si představovali.
