Šest set let uplyne na začátku července od upálení Jana Husa. A šest desetiletí dělí od posledního filmového zpracování nový hraný snímek o tomto církevním reformátorovi a kazatelovi. Režisér Jan Svoboda a scenáristka Eva Kantůrková v něm chtějí Husa představit ne jako učebnicového sociálního buřiče nebo pomník, ale jako morální autoritu a člověka. První ze tří dílů odvysílá 29. května Česká televize, která stojí za vznikem snímku.
Režisér: Nechtěl jsem Husa, který na hranici zpívá zbožné písně
Osobnost Jana Husa byla v umění interpretována mnohokrát. Ve filmové podobě naposledy v roce 1954 v dramatu Otakara Vávry. Ve filmu na motivy románu Aloise Jiráska ztvárnil Husa poplatně době coby sociálního revolucionáře. Svobodovo zpracování také vzniklo podle knihy - předlohou byl román Evy Kantůrkové z 80. let, který spisovatelka použila i pro scénář; s Vávrovým titulem má ale nový film podle tvůrců společné jen jméno titulní postavy.
"Jsem nervózní, jak film přijmou diváci. Umělecké dílo není historický popis. Z reálu se musí vybrat části, které to dílo vytvoří. Ten výběr je ale udělaný tak, aby se co nejvíc blížil postavě tehdejší doby," prohlásila scenáristka Jana Husa Eva Knatůrková. „Hus vůbec nebyl bouřlivák, ale přemýšlivý člověk, který si vytvářel vlastní teologický názor,“ dodala. Na celý rozhovor se podívejte v záznamu Interview ČT24.
Svoboda: Hus nebyl buřič
Husa chtějí zbavit tradované nálepky sociálního reformátora a divákovi přiblížit spíše myšlenkové a sociální drama, které předběhlo o celé století evropský vývoj. A zároveň Husa „polidštit“. „Došlo k celé řadě významových posunů,“ srovnává „svého“ Husa s Husem Otakara Vávry režisér Jiří Svoboda. „Paní Kantůrková sledovala linii, která je Husovi přiměřenější, a to linii vysokoškolského pedagoga, mistra artistické fakulty, později děkana i rektora univerzity a kazatele v Betlémské kapli. A mocenské hrátky, jež Hus vyvolával svým velmi neúprosným trváním na morálních principech, které nacházel v Písmu svatém.“
GALERIE
videogallery_534635
Škatulka národního buřiče Husovi jen škodí, míní Svoboda. „Jeho raison d'etre byl jiný než bouřit lidi k nějakým revolučním činům. Chtěl, aby se církev reformovala, aby byla přesvědčivá pro věřící,“ domnívá se. Přesvědčivý je podle něj také Matěj Hádek v hlavní roli, přestože podobou zavedené představě příliš neodpovídá. „Dokázal ale postavu polidštit, i v kázáních, kdy ho nebereme jako člověka, který věci recituje a deklamuje, ale u něhož vycházejí z jeho hlubokého přesvědčení,“ doufá Svoboda, že diváci, stejně jako on, uvidí mezi Hádkem a Husem když ne vnější, tak vnitřní podobnost.
„Matěji, vydrž na hranici, jak dlouho dokážeš“
Nechtěl prý, aby Hus ve filmu připomínal pomník na Staroměstském náměstí, ale aby byl vnímán jako člověk, jehož činy jsou vedeny různými motivacemi. „Paní Kantůrková se snažila především o zachování historické přesnosti. Zatímco já jsem kladl důraz na to, abychom posílili všechny dramatické linky,“ podotkl, že z toho důvodu bylo třeba z Husa udělat filmového hrdinu. „Uzdu fantazii jsme ale popustili pouze v částech, které nejsou doložené historicky, ovšem také neodporují možnosti historické pravdy. Například když jede do Husince za svou rodinou. Chtěli jsme, aby byl nejen profesorem, ale také člověkem s vazbami a vztahy, mimo jiné s platonickým vztahem ke královně Žofii, která ho opravdu do poslední chvíle chránila,“ upřesnil.
Vzhledem k současné podobě historických lokací se také nedalo vždy přímo natáčet na místech, která jsou s Husem spojená. Upálení filmového Husa tak čekalo ne na mrchovišti koní za hradbami Kostnice, ale na louce u Kutné Hory. Scénu se ovšem režisér snažil pojmout co nejvíce autenticky, takže Matěje Hádka nezastupoval kaskadér. „Při zapalování hranice jsem mu říkal: 'Matěji, vydrž tak dlouho, jak to dokážeš, pak seskoč,'“ popisuje Svoboda. Rozhodně nechtěl Husa v posledních chvílích ztvárnit jako patetického mučedníka. „Nechtěl jsem Husa na hranici, který zpívá ušlechtilé zbožné písně. Ale chtěl jsem Husa, který trpí, jako trpěl Kristus, protože Kristus na kříži neříkal moudra, myslím, že fyzická stránka ho v konci převýšila,“ vysvětlil.
GALERIE
videogallery_534636
Hus se vrátí do Kostnice
Husa vidí tvůrci ne jako lokální, ale jako evropskou osobnost, která „otevírala cestu do novověku“. Nejsou sami, o čemž svědčí koprodukce francouzsko-německé stanice Arte. I díky ní se film bude promítat mimo jiné v Kostnici. Ve zkrácené verzi by mohl být také představen na filmovém trhu v Cannes. „Mysleli jsme si pořád, že Hus se pohybuje v české kotlině, ale tak tomu není. Sice nikdy nevyjel, ale jeho myšlenky osvítily část světa,“ poznamenal Svoboda.
Vávra Husa natočil jakou součást Husitské trilogie (spolu se snímky Jan Žižka a Proti všem). Jiří Svoboda podobně velkolepé natáčecí plány vzhledem k náročnosti projektu zatím nemá, pokud by se ale rozhodli pokračovat, zvolili by si prý se scenáristkou Evou Kantůrkovou nejspíše jako další z historických osobností Jeronýma Pražského, zastánce Husa, upáleného v Kostnici o necelý rok později.