Alena Potůčková, kurátorka výstavy a ředitelka galerie, umí na malém prostoru přímo kouzla. Tak při návštěvě roudnické Galerie moderního umění shlédnete nejen výstavu, kterou jste si vybrali, ale také pokaždé trošku jinak nainstalovaný unikátní výběr z výjimečné sbírky moderního umění, kterou bezesporu galerie má, navíc tentokrát pak několik letících exponátů z velmi unikátní proběhlé výstavy Jiřího Kubového Ve vzduchu (setrvaly zde některé objekty – ptáci, zavěšení vysoko pod stropem). A aby toho nebylo málo, tak v prvním prostoru galerijní budovy…
…Vás dozajista zaujme a asi i překvapí výstava ornagramů Jiřího Němce Moje zahrady, na kterých autor představuje zcela svobodný pohyb drobného hmyzu, ptáků, včel i dalších živých součástí našeho okolí coby až opravdu ornamentální výtvarné dílo, velebící přírodní prostředí a úkazy okolo nás.
Hlavní výstava probíhá ve druhé polovině výstavní haly, která je vhodně i vtipně rozdělena vloženými dělicími výstavními stěnami tak, aby byl umožněn celkový pohled na výstavu celou i na její jednotlivé segmenty. Kurátorka tuto nepříliš složitou prezentaci zatěžkala řadou zajímavých úkolů. S těmi se bezprostředně na výstavě setkáme.
Otevřela vždy přitažlivé téma učitele (mistra) a žáka, kdy se nejen v textu v příjemném malém katalogu pokouší tento odvěký vztah analyzovat a vymezit. Oznamuje také, že tato výstava je zahájením dlouhého výstavního záměru, vlastně cyklu, který bude opravdu zajímavé sledovat. Nechala navíc oba protagonisty výstavy promluvit v krátkých textech, které katalog nabízí, i když Sopkův text je opravdu krátký a Šmídův naopak zajímavě vzpomínkový.
- Jiří Sopko / Modří muži zdroj: GMU Roudnice nad Labem
- Jiří Sopko / Trojice zdroj: GMU Roudnice nad Labem
Pokusila se ohraničit také obě dvě generace, ze kterých bezesporu věkově přece jen vzdáleni autoři pocházejí. Přiblížila nejen onen filosofický náboj a analýzu vztahů, které vždy nějakým způsobem mezi učitelem a žákem vznikají, zejména na vysokých uměleckých školách, připomenula také nevtíravě dobu, ve které oba dva dozrávali, a její přednosti i zápory.
Nevynechala také úvahu o nezbytnosti malby, kde se snad i určitou shodou okolností oba autoři svým způsobem podobají, vyjadřujíc se navenek právě v podstatě hlavně či dokonce jenom malbou samotnou. S tím přímo souvisí i úvaha o určitém druhu smutku i o vyjádření skutečné samoty, ve které se autoři pohybují a v tomto případě konkrétně i tvoří (oba dva…).
Nevynechala ani připomínku zajímavého jevu, že jak Sopko, tak Šmíd tvoří prakticky stále uzavřené tematické (a u Šmída i formálně) uzavřené serie. Vzájemně, pro vztah mezi divákem a autorem, se jedná o určitou výhodu a v tomto případě, u souběžné výstavy dvou tvůrců, i výhodu pro vyznění a zaměření i instalaci výstavy samotné.
Nevznikla tu tedy jakási orgie spřízněnosti, roztrhaná nejrůznějšími symboly či odlišným technologickým zpracováním, ale harmonická prezentace dvou zralých tvůrců. Navíc dokonalost instalace dává divákovi možnost si nadávkovat zážitky podle vlastní chuti. Do Roudnice se vyplatí zajet – potvrdíte si Sopkovo neutuchající mistrovství a poznáte nového, v pražských mladých galeriích již známého, dynamického a kvalitního autora. Myslícího.
Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem, otevřeno denně kromě pondělí 10.00 – 12.00, 13.00 – 17.00 hodin. Výstava potrvá do 30. října 2011. Rychlá doprava elektrickými příměstskými vlaky z Masarykova nádraží.
