I když sleduji Filipa Černého bezmála osm let a vím, že je opravdu „zapřisáhlý“ malíř, polekal jsem se názvu výstavy. V době, kdy videoart patrně dočasně vychází z období povrchní módy a přetrvávají pouze opravdu chytře vymyšlená a realizovaná díla, mne představa, že právě Černý vstupuje do říše, kladoucí rafinované nástrahy, vylekala. Takže zjištění opaku bylo provázeno na jedné straně uvolněním a uklidněním, na straně druhé naopak aktuálně bleskově vzedmutou zvědavostí.
Recenze: Filip Černý / Videoart
Výstava představuje autora ve výtečné kondici, potvrzuje jeho dlouholeté směrování, kdy pečlivý divák nachází přímé citace jím bezpečně zkoušených motivů. Její rozdělení na dva na sebe vlastně nijak pevně nenavazující soubory dává možnost připomenout autorův vztah až ke grotesknímu humoru, nadsázce, vnímání reality. Diváka bavící a ladící instalace prvního patra přináší až parodický pohled na sérii v detailu barevně i tvarově odlišných ženských ňader, s odstupem a při celkovém vnímání připomínajících jakési veselé a vilné ovladače předpotopních elektrických spotřebičů. Krásný a jednoduchý rozpor mezi možným úkolem, erotickou přitažlivostí, zkušeností a sériovostí terčovitých tvarů vytváří z této části spektáklu opravdu dobrý tónující start ke sledování poloviny druhé, která opravdu komentuje téma videoartu.
Malířské mistrovství, podpořené harmonickým využitím řady perfektně zvládnutých technik (spreje, americká retuš etc.) dává Černému možnost vytvořit jakýsi velmi volný komentář a vlastní projekci světa vizuální komunikace, světa, který nás obklopuje a prolíná námi s neobyčejnou vehemencí a silou, tak, že se logicky stává přirozenou součástí námi obývaného a námi používaného prostoru (a samozřejmě i našeho myšlení a vnímání posouvané reality ). V řadě děl přímo cítíme onen neuvěřitelně umělý a přitom předžvýkaný nepravdivý svět virtuálních sdělení, přijímaný jako běžný způsob podání manipulované informace, u dalších obrazů s chutí navozuje nečekaný odstup, připomíná temné stránky světa elektronické vizuální kultury a poukazuje na fenomén chyb a ruchů, které logicky sdělovací řetěz přináší.
Nádherný je prostor, který Černý poskytuje divákovi, rozehrávajíc pestrou škálu obrazových modifikací až po díla, která nutně výrazně potřebují vlastní interpretaci. Přednosti jím předvedené koncepce jsou zjevné, prvky ostrého střihu nás nenechají usnout, rádi se k řadě témat vrátíme, navíc se vcelku budeme bavit. Jako ostatně u Filipa Černého vždy. A nečekejte však po přečtení této úvahy nějakou směšně prvoplánově kritickou a komentující záležitost - autorův vnitřní svět by takovýto postup nikdy nepřipustil.
Filip Černý / Videoart, kurátor výstavy Petr Vaňous, Staroměstská radnice, 2. patro, Staroměstské náměstí 1, Praha 1, 13. 5. - 26. 7. 2009 .