Praha - Zdeněk Mézl patří ke špičce české grafiky a jak sám říká - je posledním žijícím trilobitem techniky zvané dřevoryt. Ve svých grafických listech a ilustracích uplatňuje svůj smysl pro vyjádření děje i pro detaily. Významný výtvarník a autor ilustrací k více jak stovce knih oslaví osmdesáté narozeniny. Průřez jeho tvorbou, v níž často ostře kritizuje společnost, připravila pražská galerie Hollar.
„Poslední žijící trilobit dřevorytu“ oslaví osmdesátiny výstavou
Tisíce hodin strávil hlavně dřevorytem: s ilustracemi Zdeňka Mézla se aspoň někdy setkal každý, kdo rád čte. Ilustroval například antické báje, Ezopovy bajky, Dantovo Peklo. Vytvářel poštovní známky, grafické listy, obrazy a plastiky.
Technikou bez níž by v devatenáctém století nevycházely knihy ani noviny, se dnes zabývá jako jeden z posledních. „Mě to ze začátku na škole těšilo a pak si všimli, že je tu nějaký cvok, který to dělá za stejnou cenu, jako jiný normálně kreslí,“ vzpomíná Mézl.
Neúnavný workholik ilustroval sto knih. V promyšlených grafikách glosoval zkaženost lidí, ne vždy se to ale hodilo. „Až bude více koalů než lidí, tak bude dobře. Až devadesát procent lidí pochopí, že prápor, vlajka, je jenom kus hadru, tak taky bude dobře,“ řekl výtvarník, který se lidské povaze poškleboval za socialismu a zpátky se nedrží ani dnes.
Dřevoryt – nebo také xylografie – je metoda tisku z výšky, zdokonalená technika dřevořezu. Dřevoryt je stejně jako dřevořez reliéfní tisková forma, ale dřevo bylo řezáno příčně. Špalíček takového dřeva je tvrdší a musí se rýt. Dřevoryt vynalezl Thomas Bewick roku 1771 při účasti ve výtvarné grafické soutěži. Používá se při něm dřeva hruškového nebo zimostrázového.