Praha - Národní divadlo zařadilo jako součást výročí sametové revoluce do repertoáru dvě nepříliš známé opery ruského skladatele Dmitrije Šostakoviče. Avantgardní Orango vzniklo na objednávku k oslavám Říjnové revoluce, Antiformalistický jarmark napsal jen pro uši svých přátel. Ani jedna z oper se premiéry v době svého vzniku ale nedočkala. Jejich ironie se do Stalinova Sovětského svazu příliš nehodila.
Polidštění opice a vláda hlupáků. Národní hraje Šostakoviče za zády Stalina
Národní divadlo uvádí dvě Šostakovičovy opery (zdroj: ČT24)
Opery uvádí Národní divadlo v premiéře 17. prosince. „Téma umělce, který se snaží fungovat v totalitním režimu, je pro mě stále živé. Šostakovič se vyjadřoval k současným tématům a imponuje mi, že nevytvořil umění odtržené od své doby,“ podotkla režisérka obou děl Sláva Daubnerová.
Oranga začal Šostakovič psát v roce 1932 pro moskevské Velké divadlo k 15. výročí Říjnové revoluce, nikdy ho ale nedokončil. „Zadáním, což je trošku paradoxní, byl rozvoj sovětského člověka v období socialismu. Je zajímavé sledovat, jak si Šostakovič spolu s autory libreta Starchakovem a Tostojem trochu uletěli, myslím, že se snažili využít tuto příležitost spíše k vyjádření svých bláznivých nápadů, což je možná jeden z důvodů, proč se báli operu dokončit a vyrukovat s ní na veřejnosti,“ domnívá se režisérka.
Orango
Libreto v netypickém žánru sci-fi vypráví o pseudovědeckém experimentu, jehož cílem je polidštění opice. „Poselství této opery je obsaženo v situaci, kdy půlčlověk-půlopice začne agresivně ohrožovat lidi. Jedna z postav na výzvy k jeho zastřelení reaguje takto: 'Důvody použití zbraně jsou nepopiratelné, ale jde o zastaralý způsob řešení sporů. Navrhuji jiný prostředek: Hudbu!' Následuje tiché allegretto, které Oranga uklidní. Krásné, že?“ upozorňuje dirigent Jan Kučera, který díla hudebně nastudoval. Rukopisný fragment partitury Oranga byl objeven v roce 2004, Národní divadlo prolog k nikdy nedokončené opeře uvádí v původní verzi.
Ve stejné době jako na Orangovi začal Šostakovič také pracovat na své velmi úspěšné opeře Lady Macbeth Mcenského újezdu. V roce 1936 ale deník Pravda uveřejnil článek s názorem samotného Stalina, v němž podrobil operu zdrcující kritice. „V tomto roce byl Šostakovič zakázán a označen za nepřítele lidu. Mým cílem bylo vykreslit Oranga jako svobodný experiment předtím, než přišel zákaz,“ doplnila režisérka.
GALERIE
Orango autor: Hana Smejkalová, zdroj: Národní divadlo Praha
Přestože během druhé světová války složil Šostakovič svou nejslavnější symfonii č. 7, Leningradskou, která se stala symbolem boje proti německým okupantům, po válce byla jeho hudba opět vystavena útokům tehdejšího režimu. „V roce 1948 byl na sjezdu komunistické strany Sovětského svazu označen za formalistu, to znamená skladatele, který nepíše tu pravou hudbu pro široké masy, což bylo pro něj v podstatě likvidační. Byl vyřazen z oficiálního kulturního proudu,“ připomněl Kučera.
Šostakovičovou reakcí byl Antiformalistický jarmark, opera pro čtyři mužské hlasy je groteskním protestem proti vládě hlupáků nejen v sovětské kultuře. Utahuje si v ní ze Stalina nebo obávaného obhájce socialistického realismu Andreje Ždanova. „Část vznikla pravděpodobně už v roce 1948, ale dokončena byla až v roce 1957. Asi není potřeba dodávat, proč bylo na titulní stránce partitury napsáno, že slova a hudba jsou od neznámého autora. Za Stalinova života samozřejmě nepřicházelo v úvahu, aby se někdo dozvěděl, že něco takového vůbec existuje, následky by byly pro Šostakoviče nepochybně fatální,“ upozornil Kučera.
Antiformalistický jarmark
Uvedením dvou Šostakovičových operních děl navazuje Národní divadlo na nedávnou premiéru (a zároveň derniéru) Nové země, zakázané opery Aloise Háby o sovětské kolektivizaci. Na první české scéně byla uvedena jen jednou, Orango i Antiformalistický jarmark ale počítají s reprízami. Nejbližší jsou naplánovány na 28. prosince a poté 6. a 7. ledna.