Praha - Akademie literatury české udělila své ceny pro letošní rok Vladimíru Páralovi, Valje Stýblové a Pavlu Vašákovi. Páral dostal Cenu Ladislava Fukse za celoživotní přínos české literatuře, Stýblová Cenu Boženy Němcové za trilogii Lužanská mše. V ní podle porotců v letech 2005 až 2009 vytvořila kvalitní životopisný román stavitele a mecenáše Josefa Hlávky. Literární badatel Pavel Vašák dostal Cenu Máchova růže za vydání Šifrovaného deníku Karla Hynka Máchy (2007) a s přihlédnutím k jeho dalším pracím věnovaným tomuto básníkovi.
Valja Stýblová - neuroložka a spisovatelka, patří léta mezi uznávané literáty. Ve svých čtenáři oblíbených knihách, většinou z lékařského prostředí, se zaměřuje na mezilidské vztahy a zamýšlí se nad hodnotami života. Za všechny lze připomenout romány Nenávidím a miluji a především Skalpel, prosím, kde ukázala náročnou práci neurochirurga a který byl také zfilmován. V knihách Most přes řeku Léthé, Most sebevrahů a Most aeskulapů zaujala současnými náměty, jakými jsou eutanazie a sebevraždy.
Stýblová se narodila 4. června 1922 v čínském Charbinu, kde její otec pracoval pár let jako inženýr zeměměřič. Za války studovala hru na klavír a hudební teorii a krátce i učila. Medicínu vystudovala až po válce. Čtyřicet let až do důchodu pak pracovala na fakultní neurologické klinice v Praze na Vinohradech. Od sekundářky to dotáhla až na vedoucí katedry, profesorku a přednostku kliniky.
Vladimír Páral - Jeden z čtenářsky nejúspěšnějších českých prozaiků posledních 40 let. Jeho tvorba prodělala podle kritiky kvalitativní oblouk od razantní a umělecky pronikavé satiry k opatrné a zdrženlivé komunální nadsázce a idyle až na pokraj obyčejného triviálního čtiva. Řada Páralových knih byla více či méně úspěšně zfilmována - k těm lepším příkladům patří Soukromá vichřice, Profesionální žena nebo Mladý muž a bílá velryba či nejnovější Milenci a vrazi, naopak se příliš nepovedl filmový přepis Playgirls.
Páral se narodil 10. srpna 1932 v Praze v rodině důstojníka generálního štábu, po maturitě vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou v Pardubicích a až do roku 1967 pracoval v různých chemičkách, naposledy v Ústí nad Labem. Literárně debutoval v roce 1962 pod pseudonymem humoreskou na pokračování Šest pekelných nocí. V roce 1964 vydal první knihu, Veletrh splněných přání, díky které například Josef Škvorecký ve své recenzi označil Párala za největší objev české prózy po Bohumilu Hrabalovi.
Pavel Vašák se dlouhodobě věnuje osobnosti K. H. Máchy. Ohlas Máchova díla v letech 1836 až 1858 zpracoval v publikaci Literární pouť Karla Hynka
Máchy. Fenomén básníkova kultu popsal v knize Česká pouť Karla Hynka Máchy, zasloužil se o česko-německé vydání Máje doplněné o první české i německé kritické reflexe.
Máchův šifrovaný deník z roku 1835 zabývající se především intimním vztahem s Lori Šonkovou dešifroval počátkem 80. let za pomoci metod matematické lingvistiky. S ohledem na Máchův kult nepovažoval tehdy jeho publikaci za vhodnou bez chybějící analýzy tvůrcova vstupu do české literatury, bez popsání geneze kultu i smyslu šifrování v kontextu romantismu.
