Hluboká nad Vltavou – Alšova jihočeská galerie vystavuje dílo Miloslava Troupa (1917–1993), solitéra v kontextu českého výtvarného umění druhé poloviny 20. století. S jižními Čechami svázaný výtvarník a ilustrátor stojí stranou převažujících výtvarných stylů i povědomí širší veřejnosti. Expozice v Hluboké nad Vltavou chce přispět právě k lepšímu poznání tohoto opomenutého umělce.
„Neoplýval výbojností, nedokázal prosazovat sám sebe. Žil v tvorbě, téměř celý den maloval, energii věnoval obrazům a ilustracím. Méně mu jí zbývalo na to, aby dělal reklamu sám pro sebe,“ vysvětlil, co také přispělo k Troupově nenápadnosti mezi výtvarníky druhé poloviny minulého století, jeho synovec Zdeněk Troup, který se snaží získat malíři dodatečně zaslouženou pozornost.
Podle slov Šárky Belšíkové, spoluautorky koncepce výstavy, prezentace souboru Troupových děl „přispěje k záchraně umělcova odkazu, zacelí bílé místo v dějinách české výtvarné kultury a ukáže, že i v době totalitního komunistického režimu vznikala v Československu nezávislá, osobitá a kvalitní výtvarná díla“.
Miloslav Troup se narodil 30. června 1917 v Hořovicích. Vystudoval UMPRUM v Praze a po válce získal stipendium na École des Beaux-Arts a École des Arts décoratifs v Paříži. V roce 1950 se z Francie vrátil zpátky do Prahy, kde také v únoru 1993 zemřel. Ve své tvorbě se věnoval figurální tvorbě, městské architektuře, volné kresbě a grafice, knižní ilustraci (za niž získal několik ocenění, například na bienále v Sao Paulu v roce 1963 nebo na frankfurtském knižním veletrhu v roce 1966) i užitému umění.
Výstava je členěna do volných tematických cyklů – představuje Troupovy počátky, jeho tvorbu během studijního pobytu v Paříži a samozřejmě díla inspirovaná vztahem k jihočeskému prostředí, odkud pocházeli jeho rodiče, a Praze, kde žil. Zahrnuta jsou také díla se sakrální tématikou.
Obrazy doplňují návrhy na vitráže a gobelíny a také ukázka Troupových ilustrací – v jeho pozůstalosti se jich nachází přes tři tisíce. Za celý život ilustroval přes 130 knih. „Měl rád všechny, ale pokud bych měl jmenovat jednu, pak Obrazy z dějin národa českého Vladislava Vančury. To byla záležitost, o kterou velmi usiloval. V té knize se naplňuje jeho zájem o historii,“ upozorňuje Zdeněk Troup.
Inspiraci pro tvorbu čerpal jeho strýc podle něho právě z historie, také z Prahy a filozofických námětů, o kterých přemýšlel za svého pobytu ve Francii, kam odjel těsně po válce a odkud se vrátil v roce 1950. Zda svého návratu litoval, Zdeněk Troup prý posoudit nedovede.
„Jeho povaha byla neobyčejně šťastná,“ tvrdí o výtvarníkovi. „Když se k něčemu rozhodl, například k návratu do socialistického Československa, tak se rozhodl být šťastný. 50. léta, kdy mimo jiné v jedné téměř tajné skupině vyzdoboval některé kostely, byla ještě dobou mládí a tvůrčího rozmachu. Navazuje další rozkvět v 60. letech. Tvorba 70. a 80. let je čím dál zářivější, což je zajímavé. Byla doba normalizace, kterou on velmi těžce nesl, ale měl za to, že do svých obrazů musí dostat optimismus a naději.“
Jsou lidé, kteří oboje v umělcově tvorbě stále vidí, upozorňuje Zdeněk Troup, který pro šíření odkazu svého strýce založil občanské sdružení Troup 2017. „Nacházíme pořád spojence, kteří tomu dílu věří, obdivují ho a nacházejí v něm hodnoty, které jinde hledají marně,“ říká.
Výstavu děl Miloslava Troupa připravila Alšova jihočeská galerie už jednou, v roce 1994 v Českých Budějovicích. Dosud největší souborná přehlídka jeho tvorby je nyní v Hluboké nad Vltavou k vidění do konce prosince.
