Praha – Snímek Pina režiséra Wima Wenderse, věnovaný německé choreografce Pině Bauschové, byl uveden v české předpremiéře na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech a jeho oficiální filmová premiéra v českých kinech byla naplánována na 8. září v rámci Festivalu tanečních filmů. První evropský hraný 3D film pak vstoupí do distribuce v Česku 15. září.
Film měl být původně společným projektem Wenderse a Bauschové, ale po úvodních záběrech Bauschová v červnu 2009 nečekaně zemřela a snímek vznikl bez její přítomnosti. Bylo tudíž nutné scénář předělat, což se pochopitelně ve výsledku citelně projevilo. Nelze však konstatovat zda k lepšímu, či horšímu, neboť režisér předkládá citlivý a umělecky hodnotný celek, který, i přes protesty autora, vyznívá jako pocta velké choreografce.
Wenders novou verzi postavil na slavných choreografiích Bauschové, které doplňují vyznání samotných tanečníků. Kromě divadelního prostoru jsou některá taneční čísla natočena v ulicích Wuppertalu nebo v přírodě. Tanečníci na Bauschovou vzpomínají ve svých rodných jazycích – vedle němčiny tak zazní ruština, angličtina, španělština nebo srbochorvatština.
Z výpovědí vyplývá, že angažmá v Tanztheateru znamenalo způsob života. Tanec v pojetí Piny Bauschové přestávaly limitovat fyzické dispozice či věk. Divák si při sledování prostorového zachycení tanečních projektů uvědomí, že „její“ tanečníci stárli spolu s ní a choreografie velmi výrazně odrážela životní etapy i duševní rozpoložení umělkyně.
Pro milovníky tanečního umění je film lahůdkou, neboť Wenders k tématu přistoupil citlivě a s velkou pokorou. Z celku ovšem vyplývá, že počítal s poučeným divákem. Ten, kdo o významu Piny Bauschové a její práci nikdy neslyšel, se příliš informací nedozví. Ale pokud je otevřen novým zážitkům, odejde z kina o jeden nevšední obohacen, neboť její novátorské choreografie, které režisér přenesl do filmového jazyka, jsou stále zajímavé a silné ve své hledačské výpovědi.
Film Wima Wenderse po premiéře na letošním Berlinale už získal několik cen.
Pina Bausch se narodila v Solingenu 27. června 1940. V patnácti letech začala studovat na tanečním oddělení Folkwang Schule v Essenu, pod vedením Kurta Joosse. Na přelomu padesátých a šedesátých let pobývala ve Spojených státech.
Jako choreografka debutovala dílem Fragment (1968) na hudbu Bély Bartóka, které vytvořila pro soubor Folkwang-Ballett, který vedl Kurt Jooss, kde pak v letech 1969–1973 působila jako umělecká vedoucí, choreografka a tanečnice. Jejími hlavními spolupracovníky v tomto období byli Kurt Jooss, Antony Tudor a zvláště Jean Cébron.
V roce 1973 jí svěřil intendant wuppertalského divadla Arno Wüstenhöfer vedení tamějšího baletního souboru. Do té doby tradiční repertoár a styl provinční baletní company podrobila radikální proměně, včetně personálu. Nový soubor se zapsal do taneční historie jako Wuppertal Tanztheater, později jako Tanztheater Wuppertal Pina Bausch.
