Činoherní klub v Praze pořádá 18. května první hon na Amerického bizona. Ten se na prkna scény vrací ve hře Davida Mameta po šesti letech, tentokrát v režii a překladu Ondřeje Sokola. Sám se na jevišti objeví po boku Martina Fingera a Václava Šandy.
V minulé inscenaci, kterou rovněž Sokol režíroval, hráli Petr Nárožný, Michal Pavlata a Marek Taclík, hra během tří let dosáhla 62 repríz. Pavlata byl za roli nominován na Thálii a obdržel Cenu Sazky a Divadelních novin za nejlepší herecký výkon sezony 2006/2007.
Sokolova vize je letos podobná, a přece nová. „Stejný text, ale naprosto jiná a nová inscenace - to je moje představa a přání,“ nechal se slyšet. Když s ředitelem scény Vladimírem Procházkou hledali nejvhodnější titul, padla volba na tento text. „Je to hra natolik výjimečná, zajímavá a nabízející tolik různých možností výkladu, že pokusit se o úplně nové a svébytné inscenování se ukázalo jako velká výzva,“ dodal. Text byl výrazně krácen, nová bude scéna, hudba, kostýmy i masky.
„Je to hra o cti mezi zloději a o mýtech, na kterých tato společnost stojí. Její zápletka je klamně jednoduchá. Jako by zde šlo jen o jeden nepodařený pokus o vloupání,“ charakterizoval svou hru autor.
Sokol prý s Fingerem díky natáčení filmu Krásno a následných zkoušek Pinterovy Zrady objevil nový způsob přístupu ke zkoušení, kdy je zároveň režisérem i hercem; tomuto spojení se dlouho vyhýbal. „S Martinem ale zažívám na jevišti ideální souhru a vycházení si navzájem vstříc, že jsem se rozhodl na tom teď chvíli cíleně pracovat a rozvinout to v několika inscenacích,“ řekl.
- Dílo Davida Mameta bývá na základě převažujících témat členěno do okruhů obchod, sex, učení a společenství. Mametovu oblibu zlodějské a obchodní tematiky inspirovaly okolnosti jeho života. „Kdybych nebyl spisovatelem, nejspíš bych byl zločincem. Denně jsem se poflakoval se zločinci a mastil s nimi karty,“ tvrdil. Tato zkušenost se promítla do Amerického bizona. V roce 1996 vznikla filmová adaptace s Dustinem Hoffmanem a Denisem Franzem.
