Praha – O své vzpomínky na Václava Havla se exkluzivně pro Českou televizi a Český rozhlas podělil Havlův celoživotní přítel, světoznámý režisér Miloš Forman. Osud je svedl dohromady velmi záhy. Když bylo Havlovi 10 a Formanovi 14, sdíleli stejnou ložnici na poděbradském internátu.
Miloš Forman: Havel byl pořád ten stejný kluk
„Velice brzy jsme se s Václavem skamarádili, protože on byl sice asi o tři roky mladší, ale pohyboval se v okruhu těch starších, a to s velikou jistotou. Žádní darebáci jsme ale nebyli, protože on to je už od přírody nejslušnější člověk, jakého znám, a já zase na to, abych dělal rebela, jsem příliš zbabělý,“ řekl Miloš Forman, který na společně strávené doby v internátu rád vzpomíná.
Například v besedě před projekcí filmu Viděno osmi v roce 2009, kdy se svým dalším spolužákem Milanem Jiráskem oba hovořili na téma sport, Forman dal k dobru historku o tom, jak Václav Havel vyzkoušel úplně nové internátní kolo. Zatímco spolužáci před ním projeli na kole trasu z internátu kolem sochy Jiřího z Poděbrad a zpět, Havel, který byl z nich nejmenší a školník ho musel na kolo vysadit a strčit, jel stále rovně. Asi tak 10 kilometrů za městem ho dostihl pan profesor na motorce a volal na něj, proč to neotočí. Jedenáctiletý Václav prý odpověděl, že to neumí a zastavit mu také nejde, neboť nedosáhne nohama na zem a má velký strach z toho, že kdyby upadl, poničil by to krásné nové kolo. Nakonec ho prý pan profesor musel odchytit a zabránit tak další Havlově cestě na východ.
Celý rozhovor odvysílala Česká televize 22. prosince 2009.
Během studií v Praze se pak společně dokonce pokoušeli napsat filmový scénář podle Kafkova Zámku. „On byl nesmírný filmový fanda. Já si myslím, že ze všeho nejvíc chtěl být filmařem, a ne divadelníkem. Ale pochopitelně na FAMU ho studovat nepustili. Tehdy jsme se často vídávali ve Slávii, což byl náš svět. Kvůli scénáři k plánovanému filmu Zámek jsme odjeli do Siřemi, kam za svou sestrou Kafka jezdil a psal tam. Když jsme se ptali, kde ta jeho sestra bydlela, nikdo nevěděl, že by tam nějací Kafkové někdy byli. Ale nakonec nás stejně s tím námětem hnali a nikdy jsme film nenatočili,“ vzpomínal dále Forman.
GALERIE
videogallery_000157979
Jejich cesty rozdělil rok 1968 a Formanův život v Americe. Když se režisér do Prahy vrátil natáčet film Amadeus, byl Václav Havel ve vězení. S Formanem se Havel opět setkal při své první prezidentské cestě do Ameriky. „Havel byl v New Yorku v roce 1968, kdy jsme tam spolu vymetli různá místa, kde se scházeli hippies a underground. Když se do Ameriky vrátil už jako prezident, chtěl se do těch klubů podívat, jenže měl americkou, nekompromisní ochranku, která návštěvu například Washington Square zakázala, aby se pan prezident nedostal třeba do přestřelky. Byli to totiž chlapíci z Washingtonu, kteří o New Yorku věděli jen věci ze zpráv, tudíž ty nejhorší. Ale faktem je, že když Havel odlítával, tak tihleti tvrdí hoši ho na letišti objímali a některým i tekly slzy,“ popsal Forman to, jak Havel dokázal jednat s lidmi.
Podle něj se Havel ani jako prezident vůbec nezměnil. „Byl ohromně chytrý, ohromně inteligentní a s výborným přehledem přes stav věcí veřejných, ale jinak to byl pořád stejný kluk. Mátl okolí plachostí, pod kterou se až do posledních chvil skrývala ocelová vůle.“
Miloš Forman:
„S jeho odchodem ztrácím především člověka, který se nebál prosazovat hodnoty proti vůli politické moci. Dá se říct, že díky Havlovi a jeho politice Československo po roce 1989 znovu vstoupilo na mapu světa, protože do té doby jsme byli jen takový cancourek k Sovětskému svazu.“