Ostrava – Marvin ve svých snech bojuje proti disciplíně a řádu, kterými ho sužují jeho přísné guvernantky. Zdánlivě neveselé téma, ostravské Divadlo loutek z něj ale dokázalo udělat komedii. S takovým vyzněním poprvé pomohl nizozemský režisér, tanečník a herec Duda Paiva.
Marvin se trápí. Veselá schizofrenie, nebo útěk z reality?
Každý z herců sehraje v představení dvojroli, hrají totiž ještě i za loutky. „Je to schizofrenní, protože člověk musí uvažovat, jak to vypadá pro diváka. Není jen v sobě, a proto se to jmenuje split focus, protože mysl je rozdělená,“ vysvětlil účinkující tanečník Filip Staněk.
Režisér Duda Paiva vytvořil Marvina před čtrnácti lety. Byla to jeho první zkušenost s loutkou. Marvin je navíc tak trochu jeho příběhem, protože ho spolu s bratry hlídala přísná guvernantka. „Když všichni odešli a zůstali jsme sami, tak jsme tancovali a zpívali velmi veselé písně,“ zavzpomínal a svoje vzpomínky také promítl do hry.
Loutky nejsou klasicky dřevěné, jak by si snad někdo mohl myslet. Jedná se o molitanové výrobky v životní velikosti. Na svět přicházely přesně měsíc a půl, musely se totiž vystříhat z jednoho velkého kusu molitanu a následně vymodelovat do příslušné podoby.
Černá groteska, ve které korpulentní dámy Marvina šikanují a chlapec na ně zkouší vyzrát, má optimistický konec. Optimističtější než při svém prvním uvedení před čtrnácti lety. Dozrál jsem a zestárnul, a tak není můj pohled na svět tak černobílý, říká autor.