Magorovy labutě žijí dál

Přestože již měsíc není Ivan Martin Jirous mezi námi, nejen jeho osobní příklad, ale i jeho dílo žije dál, a nepřestává nám připomínat, že podobně jako čest je i umění, skutečné umění, pouze jedno – poctivé, autentické a často doslova zaplacené umělcovou krví a bolestí. Jirousovu sbírku Magorovy labutí písně si nyní můžeme poslechnout v autorské recitaci na stejnojmenném CD.

„To jsou Magorovy labutí písně, psáno ve věznicích Litoměřice, Ostrov, Valdice, 1981 až 1985. Věnováno Vratislavu Brabencovi.“ Tak začíná album, natočené v roce 2009 ve Vrchlického divadle v Lounech, album, jež přináší všech sto osmdesát tři básní Jirousovy zřejmě nejlepší, ale i nejznámější sbírky. A můžeme předeslat, že jak byl Jirous vynikající básník (a samozřejmě i výtvarný kritik, esejista, organizátor…), stejně tak byl vynikající recitátor, který nepodléhal patosu, své verše četl spíše civilně, čímž jen podtrhoval jejich vyznění. A tak i recituje všechna čísla své sbírky Magorovy labutí písně.

Sbírky, při jejímž čtení nás zákonitě přepadá svíravá úzkost, a to nejen ze samotného obsahu básní, ale také z okolností jejich vzniku. Jirous je psal v těch nejtěžších podmínkách věznice ve Valdicích, ve třetí nápravné skupině, mezi vrahy, násilníky a podobně, tedy skutečně a doslova: v pekle. A co odtud jako básník vynesl, může budit jen úžas a obdiv. Uchovat si totiž v tomto pro normálního smrtelníka nepředstavitelném prostředí aspoň trochu jasný rozum a lidskost je úkol téměř nadlidský. Nezcyničtět, neokorat, nestat se jedním z pekelníků… Magorovy labutí písně tak můžeme vnímat současně i jako dokument vypovídající o našem nejtěžším kriminále, ale také jako popis osobního boje s tímto peklem, jako osobní zpověď i pokus zachránit holý život, rozum, čest.

Magorovy Labutí písně
Zdroj: ČT24/Guerilla Records

„Což nutně když se básník dusí / exodus následovat musí?“ ptá se Jirous a jeho život nám dal odpověď – ne, exodus následovat nemusí, a to ani skutečný, do zahraničí, ani vnitřní. Věděl totiž, že by se tak vědomě postavil stranou, sám že by se umlčel. Verše „Monotónní můj itinerář posledních let / Jako kdybych už jen s eskortami / měl Čechy uvidět“ tak jen ilustrují důsledky jeho zcela svobodné volby – volby, za niž se ovšem, jak již bylo řečeno úvodem, platí. V Jirousově případě to bylo nejen více než osmi odsezenými lety, ale i veškerou bolestí, již mu věznění přineslo. Dokázal-li z něj vytěžit tak silnou poezii, jakou jsou Magorovy labutí písně, děkujme mu za to.

V rozhovoru s Vladimírem Drápalem, vydavatelem a majitelem Guerilla Records, které toto krásné a silné CD vydalo, Jirous k autorské recitaci v roce 2009 řekl: „Pokud si na to básník potrpí, tak může posilovat jeho samolibost, a pokud je kritickej, tak může podle ohlasu, respektive spíš neohlasu, pochopit, že to, co čte, nikoho nezajímá a zařídit se podle toho…“ V případě Jirousově to ovšem neplatilo – stačí si jen pustit CD Magorovy labutí písně a přesvědčit se na vlastní uši.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Brněnský Provázek prověřuje Darwinovy ceny

Vyšlápnout zasněženou horu Fudži v teniskách. Udělat si selfie s medvědem. Čistit komín ručním granátem. To jsou příklady způsobů, jak zemřít a získat za to Darwinovu cenu. Oceněními udělovanými za úmrtí, která si lidé přivodili vlastní hloupostí, se inspirovala novinka Darwin & co. v brněnském Divadle Husa na provázku. Nechce být ale jen sledem bizarních historek.
před 7 hhodinami

Pohádky nemusí děti jen hladit, i smutek patří k životu, říká Goldflam

Česká kina promítají celovečerní loutkový film Pohádky po babičce, inspirovaný knihou divadelníka, herce a spisovatele Arnošta Goldflama. Ten se navíc stal předobrazem postavy ovdovělého dědy, jemuž vnoučata pomáhají vypořádat se se smutkem. Postavičku i namluvil. Díky Pohádkám po babičce, natočeným režiséry ze čtyř zemí, si podle Goldflama malí diváci uvědomí, že i smutek k životu patří. „Tvůrci si myslí, že se děti musí jenom hladit, ale to jim vytváří špatný obraz, jak to chodí v životě. Jsou i smutné a tragické věci,“ poradil v Interview ČT24 autorům pohádkových příběhů.
před 13 hhodinami

V Albertině středověk neskončil, středověk trvá

Název aktuální výstavy Gothic Modern ve vídeňské Albertině lze chápat různě. Můžeme ho vnímat jako gotickou, tedy gotizující modernu, ale i jako gotiku, jež je stále moderní.
9. 11. 2025

Trezor i sklo proti granátu. Bezpečnost památek střeží nejrůznější opatření

Bezpečnostní rám a trezorová místnost s ochranou proti ohni a střelám. Tyto nejdůležitější prvky zamezují poškození nebo ukradení po korunovačních klenotech hned druhé nejcennější nemovité památky v Česku – relikviáře svatého Maura na zámku v Bečově nad Teplou. Možnosti ochrany pamětihodností obvykle určuje výše dostupných finančních prostředků. Vybavení, zázemí a bezpečnostní postupy je neustále nutné obnovovat.
9. 11. 2025

Egyptští experti žádají evropská muzea o navrácení starověkých artefaktů

V Egyptě odstartovala nová kampaň, která vyzývá evropská muzea k navrácení řady starověkých exponátů odcizených během období evropského kolonialismu, píše deník Arab News. Iniciativa přichází krátce po otevření nového Velkého egyptského muzea.
8. 11. 2025

„Humor pomáhá udržet si zdravý rozum“. Mladí Ukrajinci u fronty točí filmy

Válka jim vzala domovy, bezpečí i dětství. Projekt Generace Nika nabízí filmové školení pro mladé Ukrajince žijící u válečné fronty. Pod dohledem profesionálů točí krátké filmy, režírují je, píší scénáře a hrají hlavní role. U zrodu projektu byl tragický příběh básnířky a malířky Veroniky. „Nika pro mě byla symbolem té generace, s kterou pracujeme,“ říká autor projektu, kameraman ČT Vojtěch Hönig.
8. 11. 2025

Rekonstrukce pražské Invalidovny může začít. Chybí už jen pokyn ministerstva

Obnova pražské Invalidovny s dostavbou moderní přístavby má začít v roce 2026. Projekt za více než dvě miliardy korun bude největší investiční akcí v historii Národního památkového ústavu. Ten má podporu nové vlády a nyní čeká už jen na souhlas ministerstva kultury, aby mohl vyhlásit tendr na dodavatele stavby. Veřejnosti by se Invalidovna mohla otevřít v roce 2030.
8. 11. 2025

Safíry z Cejlonu? Loupež v Louvru připomněla koloniální dluhy

U šperků ukradených z Louvru není zajímavé jen, kdo je vzal, ale i kde se vzaly. Objevují se totiž čím dál hlasitější otázky po původu těchto artefaktů. Loupež v pařížském muzeu přitáhla pozornost k jejich koloniální minulosti.
7. 11. 2025
Načítání...