Praha – Ve školce viděla paní učitelku, jak hraje klavír a od té chvíle jí bylo jasné, že už nechce dělat nic jiného než hudbu. V 16 letech si poprvé uvědomila, že by se mohla živit zpěvem a o pár let později se z ní stala vynikající pěvkyně, která pravidelně ohromuje svět coby mezzosopranistka. Celebrita klasické hudby s českými kořeny – Magdalena Kožená.
Nemá ráda operní manýry, nehraje si na primadonu ani po personálu nechce, aby jí do šatny nosili lentilky jedné barvy. A možná i právě díky své skromnosti je u milovníků klasiky tak oblíbená. Její hlas sice nepatří k nejsilnějším, ale dokáže do něj vtisknout jedinečný procítěný výraz a křehkost. Spojíme-li tyto dvě kombinace, není divu, že se z brněnské rodačky stala operní hvězda.
S přibývajícím věkem přichází i větší zodpovědnost, říká. Všechno si podle ní pak člověk bere víc k srdci, déle se rozmýšlí a chce být lepší a lepší. Magdalena má naštěstí instinkt na dobré role, navíc ji dopředu pohání její zvědavost a chuť zkoušet nové věci. V poslední době ale pociťuje potřebu vracet se zpátky a dělat věci jinak, s větším odstupem. Krize kariéry ani syndrom vyhoření u ní kvůli jejímu entuziasmu nemají šanci.
Význačné operní role v Česku jí ale prozatím unikaly, ačkoliv si to bohatě vynahradila na zahraničních pódiích. „Doufám, že to v budoucnu napravím,“ slibovala Kožená v pořadu Před půlnocí.
Jedním z důvodů je i fakt, že česká divadla plánují na její vkus málo dopředu. Sice nestíhá každý den sledovat, co se v rodné domovině děje, srdcem si ale připadá jako Češka a do rodné vlasti se vždy ráda vrací. O to je pro ni důležitější zpívat před českým publikem jako třeba na letošním Pražském jaru.
Carmen
Zpěvák by neměl přecenit své síly a v mládí brát role, na něž ještě nemá. Její slova mohla působit jako paradox pro ty, jimž se mezzosopranistka nelíbila v čerstvém obsazení opery Carmen. Veřejnost je zvyklá, že tato postava oplývá zvučným, silným, až téměř mužským hlasem. Pro leckoho se tedy Kožená do role nehodila, avšak ona sama byla se svým pojetím spokojená. Bavilo jí vytyčit zase další, odlišnou cestu mezi stereotypními představami.
Kvůli Carmen dokonce ve Španělsku brala hodiny flamenca, protože šlo o klíčovou roli její kariéry. Stejně jako většinu svých rolí si cikánku vybrala podle srdce. Záznam z opery otiskl ansámbl na desku, která by se měla na pultech objevit již toto léto.
Momentálně zhusta koncertuje ve vídeňské opeře. Rakouští diváci jsou dle jejích zkušeností o něco více znalejší, ale tím pádem trochu zhýčkaní. „Jsou třeba přísnější publikum, mají totiž možnost každodenního srovnání,“ vysvětluje si to.
Již příští léto však Kožená vynahradí Praze málo zastávek, zavítá sem totiž s berlínskou filharmonií v rámci koncertu pro Evropu. Zazpívá biblické písně pod taktovkou svého manžela Simona Rattleho.
Radost jí dělá i skutečnost, že se mladá generace tamních hudebníků dokázala více probít do zahraničí. Česká jména prý vídá stále častěji. Mladí se podle ní umějí v zahraničí víc orientovat, jsou otevřenější novým zkušenostem, navíc jsou většinou vybaveni cizími jazyky, a proto pro ně adaptace mimo vlast není tak těžká.
Po revoluci sice nějakou chvíli trvalo, než lidé přišli na to, jak se v západní Evropě prosadit, ale dnes už jim to jde podstatně lépe.
Pěvkyně se nijak nebrání tvrzení, že se její hlas změnil. Nebere to ale jako nutné zlo. Jde sice o těžkou, ale zároveň krásnou věc. Hlasivky jsou citlivé na sebemenší vjemy, dokonce je ovlivňují i emoce. Umělcův hlas je tedy odraz jeho duševního stavu. Magdaleně by ale tato starost vůbec neměla dělat problémy.
