Chce to jen trochu (hodně) úchylnou náturu, silný žaludek a pro jistotu se před projekcí nenaládovat rybím salátem (ostatně blinkat můžete i do krabice od popcornu). Lesní duch totiž není žádná smířlivá, relaxační oddechovka pro standardní nedělní publikum. Naopak! Je to krystalická řezničina, téměř nepoživatelná dávka monstrózní brutality, hnusu a extrémního násilí, která vás nechutně zalije krví a zapatlá dalšími tělními tekutinami (z nichž některé by slabší povahy mohly během projekce začít samy spontánně vylučovat). Přichází s ním zběsilé Zlo, podle jednoduchého jatečního pravidla: Když už jste mě vyvolali, tak já vás teď vykuchám! Přichází s ním (jako jeden z producentů) i Sam Raimi, jenž se rozhodl vstoupit do tohoto (jen démoni vědí proč spáchaného) remaku a stal se tak hrobařem svého kultovního, hororového debutu.
Lesní duch = 300 litrů zvratků + 25 000 litrů krve. Dáte si?
Čím dál tím víc se se mi zdá, že kultovky by se měly čas od času s respektem připomínat, ale jinak je dobré je v zásadě nechat pietně spočívat na jejich piedestalech a nepodléhat mámivému pokušení jít do remaku v bláhové naději, že z nich bude učiněno něco ještě lepšího a výživnějšího než kdysi. Ve většině případů platí, že nebude a že takový pokus bude chápán (a to nezřídka právem) jen jako upocená snaha lacině se svézt na vlně, kterou kdysi vzdemuly.
A také jako důkaz, jak nesnadné je vstoupit dvakrát do jedné řeky. „Pantha rhei,“ řekl by na tohle, kdyby mohl, Hérakleitos z Efesu. Ale kampak s efeskou filozofickou školou na otrlé producenty současných filmových splatterů. „Polibte nám,“ říkají svým přístupem docela rezolutně a dávají jednoznačně najevo, že dokud bude nenulová šance z jednou již úspěšně nasazeného ještě něco vydojit, půjdou do toho.
A tak k nám, po více než třiceti letech od své premiéry, přichází znovu děsivý (protože navíc i vcelku zprasený) Evil Dead, navíc v produkci tehdejších tvůrců, režiséra Sama Raimiho, producenta Roberta Taperta a herce Bruce Campbella, kteří vybrali prasátka a složili se na to, aby dokonali, co tehdy v roce 1981 tak parádně začali. „To jsou paradoxy, že?“ řekl by pan Vaněk.
Tak tu byl završen smutný úděl filmových opusů, které se nemohou bránit staronovým vykosťovačům, v jejich čele stál (kromě již zmiňovaných) uruguayský noname Fede Alvarez, jehož klíčovou klasifikací pro režijní debutové křeslo byla pětiminutovka na YouTube, v níž mega roboti devastují Montevideo. Jenomže Raimimu a Tapertovi se tahle jeho rychlovka líbila (navíc byl dotyčný nepochybně k mání za hubičku), a tak byla ruka v rukávě dřív, než si stihneš elektrickým nožem odříznout levou ruku.
O tom, že právě tohle – a také pomalé rozřezávání jazyka, rychlé porcování člověka motorovou pilou, prostřelování hlavy velkými laťáky a souběžná amputace dolních končetin motorovkou – je v Lesním duchovi k vidění, nepochybujte! Ostatně ono toho v něm vlastně kromě nechutných gore scén o mnoho víc k vidění vlastně není, nebudeme-li počítat několik magických záběrů na zlověstný les, feťačku Miu, znásilněnou v živém křoví megačervem, který vylezl lesnímu démonovi z tlamy, či upalování a pohřbívání zaživa.
Nechce se věřit, že si tuhle recyklaci vlastní kultovní látky (která s jejím pojetím, kromě názvu, nemá zas tolik společného) sám Raimi údajně vymyslel. Nechce se věřit, že kromě toho, že vcelku oprávněně počítal s tím, že se čtrnáct vložených mega nepochybně vrátí (každá malá domů se počítá), měl ještě nějaký jiný, smysluplný důvod, proč na svoji látku pustil snaživého Alvareze, který chce evidentně ještě více krve, zvratků a odřezaných končetin, než bývá na minutu stopáže v tomto žánru zvykem.
Herecké výkony masakrovaného hollywoodského dorostu lze jen těžko detailnějí hodnotit, protože jsou rychle překryty zvířecími jekoty děsu a bolesti, rachotem motorové pily, bublavým kolotáním tryskající krve a mlaskavou přilnavostí vyházených šavlí.
Měla to být odvykačka v lesním srubu, kam závislačka Mia odjela se svými kamarády a bráchou Davidem, kteří ji chtěli v jejím chvályhodném záměru podpořit. Všichni se báli maximálně nepříjemného absťáku, ale to, co je zasáhlo, byla nezměrná hrůza, kde by si potřebovali za chvíli všichni pořádně šlehnout, aby to ještě ustáli. „Všichni tu chcípnete,“ štěkají na ně démoni to, co my v sále stejně už dávno víme. Naštěstí to dlouho netrvá a tahle šílená a zvrácená noc, tak jak to v gore hororech bývá zvykem (byť tento absolutně postrádá, pro tento subžánr typický, drsný černý humor), je pro většinu z nich poslední, když našli racionální důvod i odvahu se vzájemně pozabíjet.
Kdybyste náhodou někdy někde v opuštěném lesním srubu na Kocábě našli starobylou a s největší pravděpodobností prokletou knihu psanou krví, ve vazbě z lidské kůže, převázanou ostnatým drátem, vyhněte se jí obloukem a hlavně si na ni neberte štípačky. A kdybyste při sbírání hříbků v Brdech zaslechli ze zdánlivě malebné hájenky zlověstně pronesená slova Kunda (což bych v českém prostředí nevylučoval), Astratta, Montosse a Canda, což je autentické zaklínadlo, jímž lze vyvolat Lesního ducha, zahoďte košík a zdrhejte do polí. Protože za chvíli tam začne peklo…
EVIL DEAD / LESNÍ DUCH. USA 2012, 91 min., české titulky, od 15 let, 2D. Režie: Fede Alvarez. Scénář: Fede Alvarez, Rodo Sayagues. Kamera: Aaron Marton. Hudba: Roque Baños. Hrají: Jane Levy (Mia), Shiloh Fernandez (David), Lou Taylor Pucci (Eric), Jessica Lucasová (Olivia), Elizabeth Blackmoreová (Natalie). V kinech od 4. dubna 2013.