Když je někdo typ, který na potkání rajcuje chlapy a přitom permanentně touží po lásce, je vcelku jasné, že si často naběhne a sem tam přijde i k úrazu. Mladá Číňanka Chua má tuhle dvojčlenku, která pokrývá dvě základní polohy jejího života, hodně zažitou, ale stále se jí ještě nenaučila řešit. Možná, že v kosmopolitní Paříži najde svůj Hořký měsíc, ale daleko spíše to vypadá, že jí tam jen přibudou další jizvy na těle i na duši.
Chua znamená květina a původní název tohoto snímku měl znít Fena, což je také název v Číně zakázané literární předlohy, který raději ponechávám bez komentáře (byť významové konotace jsou evidentní). A jakkoli je to líbezné východní děvče k pomilování (a k dalším odvozeným aktivitám, jako je třeba znásilnění mezi popelnicemi), řeknu hned na začátku, že je to taková divná holka, kterou se budete muset naučit chápat a mít alespoň trochu rádi, nebo vám pravidelně poleze na nervy.
Možná je ale divná hlavně autorka autobiografické literární předlohy Jie Liu Falinová, která všechno tohle nějak takto zažila a (jen ona ví proč) chtěla se o to podělit s ostatními. A možná je ze všech nejdivnější kontroverzní režisér Lou Ye (kvůli kterému se o tomto filmu hodně mluví), jenž se v Číně vyautoval dvěma zásadními a zdánlivě nesouvisejícími prohřešky, jimž se ale usilovně snaží vtisknout kontext. Jsou jimi zobrazování explicitní erotiky a otevřená kritika stávajícího režimu (viz jeho Mladá Číňanka), což oboje zprudilo současné vládce natolik, že si Lou Ye vykoledoval totálního tvůrčího zaracha, ocitl se na černé listině a musel odjet točit další variace tohoto svého oblíbeného mixu do Francie.
Ale možná jsou tak trochu divní všichni, čímž sice dodávají snímku jakousi stylovou jednotu, ze které ale můžete být po čase i trochu nervózní, byť základní story je prostá a čitelná jako lotosový květ, čímž nemyslím komplikovanou polohu z Kámasútry, ale ten, jenž září ve svitu měsíce na hladině jezera. V zásadě tu jde o příběh dívky, která se v klasickém rytmu tam a zpět prosouloží z rigidní Číny do rozevláté Paříže, odtud pak zase na chvíli do Pekingu a pak znovu zpátky do Francie. A bůhví, kde je jí dnes konec. Nic proti open endům a neukončeným dějovým spirálám, ale možná, že takto cirkuluje dodnes, protože z poslední sekvence není zcela jasné, jestli do autobusu nastoupila, a jestliže ne, tak zda to nebylo jen proto, že si chtěla jen počkat na další.
Vyznejte se ale v čínských studentkách, které se tváří jako Amélie z Montmartru, ale ve skutečnosti bydlí v 18. distriktu a místy působí jako intelektuálně i etnicky vykořeněné ťápoty. Není snadné pochopit a hlavně přijmout motivaci téhle čínské dívky, která hned v úvodní sekvenci škemrá o milování s chlapíkem, který si s ní sice v Pekingu užil, ale v Paříži ji už nechce, a vzápětí se nechá na ulici znásilnit nadrženým lešenářem Mathieuem, který si ji pak na další orgastická kola odvede domů. Dokud jsou tihle dva v posteli (což je poměrně často, neboť Lou Ye chce evidentně dostát své, v Číně již etablované prasácké pověsti), funguje jejich vztah na alementární bázi biochemických reakcí docela slušně.
Mimo ni ale žijí ve svých odlišných světech, mají své odlišné kamarády (z nichž většina chce Chuu taky přefiknout, a zdá se, že některým se to možná i povede). A tak, navzdory spojení krví, za které by se nemusel stydět ani Vinnetou a Old Shatterhand, všechno spěje ke zjištění, po kterém chce Mathieu (jenž je na lešenáře mimořádně citlivý) vyskočit z okna.
„Jsme jiní a nebude to klapat,“ prozře totiž konečně vysokoškolačka Chua a sdělí mu tak to, co vidí každý soudný divák téměř od začátku. Mathieu dostává zasloužené kopačky, protože je to jednosměrný blbec, který pořádně umí jen jedno a Chua sbalí hůlky a batůžek a odjede zpátky do Pekingu oprášit jednu starou a pouze dočasně přerušenou pruderní akademickou love story. Jenomže zdatný samec Mathieu, který sice neměl moc načteno, byl v posteli přirozený talent a Chua má na tyhle věci zřejmě dobrou biologickou paměť. Co jiného z toho může vzejít nežli další výlet do sladké Francie, kde možná zase skončí v jeho mužně zhrzené, žárlivé a žhavé náruči.
Příběh, kde není jasné, komu a proč byste měli držet palce, je naplněný sexem (který ani jednomu nebudete dlouho závidět), sentimentem z opakovaně nenaplňovaného života, prázdnými dialogy o ničem, při kterých čekáte na dlouhá úlevná mlčení, která ovšem také nikam nevedou, a poměrně slušnými záběry pseudodokumentární kamery Yu Lik Waie, která je rozhodně výmluvnější v barvitých pařížských sekvencích nežli v odtažitých pekingských exteriérech.
Navzdory dotaženým orgasmům funguje chemie mezi oběma protagonisty jen vlažně, vyčpěle a křečovitě, a ve chvíli, kdy vám začne být jedno, jak to s nimi dopadne (a která se po čase s velkou pravděpodobností dostaví), je vymalováno a Chua s Methieuem to mohou zabalit.
Do žánru milostného dramatu tímto rozhodně nepřibyl žádný významný tvůrčí počin, který by ho za sebe a po svém obohatil a rozvinul, režisér Lou Ye odvedl jen to, co se od něj očekávalo, a jeho ústřední herecký tandem Corinne Yamová a Tahar Rahim vypadají, že si to vlastně ani nijak moc neužívají (i když by bývali mohli). Vlastně si o tyhle modřiny z lásky tak nějak koledují a vy začínáte mít po čase pocit, že si je zaslouží. A to není dobře, protože o tohle tvůrcům s největší pravděpodobností nešlo a dobře míněný záměr se jim tak trochu vymkl z ruky.
Proč ne, řeknete si možná, když s nimi v jejich příběhu o rozchodech a návratech doklopýtáte až na poslední autobusovou zastávku v Auchel. Ale ruku na srdce, nebudete si to říkat hlavně proto, abyste nemuseli složitě řešit otázku proč ano?
P.S.: V jednom ze svých rozhovorů Tahar Rahim alias Mathieu tvrdí, že odmítl točit úplně nahý, což původně režisér Lou Ye vyžadoval. Je tam pár sekvencí, u kterých byste mohli dát pozor, jestli nám náhodou tak trochu nekecal.
LOVE AND BRUISES. Francie 2011, 105 min., české titulky, od 15 let, 2D. Režie: Lou Ye. Scénář: Lou Ye, Jie-Liu Falinová. Kamera: Yu Lik Wai. Hrají: Corinne Yamová (Hua), Tahar Rahim (Mathieu), Jalil Lespert (Giovanni), Vincent Rottiers (Eric), Sifan Shao (Liang Bin), Lika Minamotová (Isako). V kinech od 5. dubna 2012.
