Praha – Nejlepší obranou je mlčení, zní závěr, k němuž podle slov Víta Klusáka prozatím došla společnost Hyundai, která opakovaně pohrozila, že podnikne právní kroky proti zveřejnění jeho nového dokumentu. Klusákův snímek Vše pro dobro světa a Nošovic totiž naopak nemlčí o tom, k čemu (nejen podle filmařů) vedla lhostejnost a „bída samozřejmosti“ v moravské vesnici, kde místo zelí začala růst na polích auta. „V čem je teorie Hyundaie vydláždit svět auty dobrá pro Nošovice?“ pokládá jeden z protagonistů dokumentu otázku, na kterou je film odpovědí. Odpovědí z pohledu někoho, kdo je víc na straně zelí než aut.
Korejské UFO v moravském zelí
Vše pro dobro světa a Nošovic je podle tvůrců prvním celovečerním dokumentárním filmem, který se kriticky zamýšlí nad působením nadnárodních korporací v České republice. Název si Klusák, spoluautor snímků Český sen a Český mír – je mírně pikantní, že druhý jmenovaný získal loni ocenění na jihokorejském festivalu –, vypůjčil z reklamního sloganu společnosti Hyundai. Korejská automobilka v něm hlásá, že dělá vše pro dobro světa a nikdy nepřestane.
Temná zpráva o stavu naší demokracie
GALERIE
videogallery_23859
Dokumentární groteska zobrazuje malou moravskou vesnici, kde „zlou krev“ způsobil konflikt mezi srdcem venkovana a rozumem podnikatele, mezi tradičním venkovským pohledem na půdu jako jistý zdroj obživy mnohdy několika generací a pragmatickým myšlením, které ji naopak vidí jen jako prostředek výhodných kapitálových investic. Ty se ale často prosazují bez ohledu na mínění i prospěch místních obyvatel.
„Já myslím, že je to temná zpráva o stavu naší demokracie,“ zhodnotil snímek Klusák, který jednoznačně stojí na straně vesničanů. Chybný byl podle něj už přístup politiků – nejprve zahraniční firmě nabídli pozemky, aniž by zjistili, zda je lidé vůbec chtějí prodat. „To je podle mě něco neuvěřitelného. Mohli bychom to při troše nadsázky klidně srovnávat s kolektivizací. Spousta těch sedláků říkala, že to bylo jako v 50. letech.“
I tentokrát museli soukromí vlastníci ustoupit obecnějšímu „dobru“. Někteří rádi, někteří až po nátlaku sousedů a anonymních dopisech, které jim vyhrožovaly smrtí. A místo polí nyní zaujímá kilometr dlouhá stříbrná továrna, „létající talíř, který vidíte, jak se třpytí, ale jinak nic“. „UFO“ začalo do světa chrlit levná auta – jedni získali práci, jiní peníze, další to obrečeli.
„V čem je teorie Hyundaie vydláždit svět auty dobrá pro Nošovice?“
„Když jedete po republice, vidíte samé takové monumenty. Člověk si klade otázku, co bude v budoucnosti jíst, pole chybí,“ rozumuje jeden z nošovických obyvatel po prohlídce „Jurského parku“ korejské automobilky. Jiní bývalí majitelé zelných polí jsou ale nadšení z kolosu, který pohltil jejich pozemky. Zelí ustoupilo pokroku - Nošovice udělaly něco dobrého pro svět, svět udělá jistě něco pro Nošovice. Někdy je třeba jednat „rázně, jasně a nesmlouvavě“ jako automobilka Huyndai, která podle slov jejího mluvčího Petra Vaňka právě díky tomu je tam, kde je.
„Asi nejpřesněji to v jednom fejetonu o nošovické kauze vyjádřil Ivan Hoffman – bída samozřejmosti,“ říká Klusák. „Bída samozřejmosti, se kterou se celý ten příběh odehrál. Samozřejmost, se kterou naši politici vítají nadnárodní koncern a za nesmírných ústupků ho zvou na zelenou louku. Samozřejmost, se kterou se násilí na společenství jedné vesnice ospravedlňuje tzv. veřejným zájmem. A konečně samozřejmost, že chrlit auta je dobrá věc.“
„Létající talíř, který vidíte, jak se třpytí, ale jinak nic“
Kromě kauzy samotné zaujal režiséra „až krystalický kontrast“ mezi malou zemědělskou vískou, uprostřed níž se rozléhá tříhektarové pole se zelím, které se v místní zelárně šlape nohama, a hypermoderní korejskou automobilkou, která tam najednou přistane. Přerušil cesty, které léta vedly z jednoho konce vsi na druhý, a rozhádal místní, přitom zůstává stále cizorodým objektem. Jak je vidět ve filmu a slyšet ve zmínkách obyvatel, Korejci v Nošovicích tak trochu jsou, a tak trochu nejsou.
Rozpačité sžívání korejského UFO a moravské vesnice, v níž se létající talíř usadil, ale nezapadl, dokumentuje film na kaleidoskopu situací, který výše zmíněný kontrast zdůrazňují: na vyprávění o nátlaku při výkupu pozemků, instalaci protestní sochy „automobilového strašáka“, rezavé Zelárně Nošovice, která stále ještě produkuje ve stínu svého mocného souseda slavné kysané zelí, rituálech korejských manažerů při začátku stavby a sborovém zpěvu korejské lidovky při vstupním školení nových zaměstnanců, sedmi lipách jako němém pozůstatku původní scenérie vesnice s připomínkou božích muk a křesťanské víry předků, na masožravých květinách mluvčího společnosti nebo vyhazovu montéra, který kritizoval poměry v továrně…
Titulky film nekončí
Vykázáni z továrny byli nakonec i filmaři, firmě se jejich přístup nelíbil. Tvůrci počítají s tím, že snímek, který zobrazuje s humorem, ale bez výsměchu „dobro“, které Nošovice zažívají na vlastní kůži, může mít ještě dohru. „Jsou takové náznaky, tlaky, ale soudy nám vyloženě ještě nikdo nehrozil. Zároveň si umím představit, že by se někdo mohl ohradit vůči tomu, že jsme některé záběry pořídili uvnitř fabriky bez jejich vědomí,“ uvedl k aktuální situaci Klusák.
Koprodukční dokument ČT Vše pro dobro světa a Nošovic byl v předpremiéře uveden na MFF v Jihlavě, do kin vstupuje 17. února. Na pozdim ho uvede Česká televize. Klusák divákům doporučuje, aby neodcházeli před koncem titulků. „Porušil jsem veškerá svá předsevzetí, která souvisejí především s filmem Český sen, a kvůli nošovickému filmu jsem natočil reklamu,“ napověděl, co mohou trpěliví návštěvníci na závěr čekat.
GALERIE
Vše pro dobro světa a Nošovic