Praha - V divadelní historii se ojediněle vyskytne inscenace, která je označována za zlomovou, která posouvá vývoj českého divadelnictví. Jednou z nich je zcela jistě Vest pocket revue dvou studentů. 19. dubna 1927 uvedli Voskovec a Werich pro pobavení bývalých žáků dijonského lycea svou první komickou dadaistickou revue. Připomínají si ji i dnešní divadelníci.
Kapesní revue, která změnila divadelní svět
Hlavními hrdiny hříčky jsou Publius Ruka a Sempronius Houska. Blažej Jossek, fotograf, který sbírá fotografie rozzuřených lidí, shání do své sbírky fotografii nadutého spisovatele a známého flegmatika jménem Kvido Marie de la Camera von Obscura. Aby Jossek fotografii získal, požádá pány Ruku a Housku, aby mu Kvida náležitě rozezlili. Kvido však mezitím nic netušící odjíždí na cestu kolem světa a tři hrdinové ho následují.
Jiří Voskovec a Jan Werich
Cesta začíná v Praze a další obrazy se postupně odehrávají v Paříži, na zaoceánském parníku, ve Spojených státech, v Haparande, což je záhadné místo poblíž severního pólu, pak ve Lhase a v Africe. Cesta tak, jak začala, končí v Praze posledním obrazem nazvaným „Všude dobře, doma nejhůř“. V revui vystupovaly pouze dvě herečky - Světla Svozilová jako spisovatelova sekretářka a Vlasta Petrovičová, která hrála postupně všechny místní krásky. Tance nastudoval začínající Saša Machov.
Nedílnou součástí revue byla hudba, kterou vybírali V+W společně s Josefem Kysilkou, přítelem J. Voskovce. Nebyly použity žádné původní skladby, převažovaly jazzové melodie, které V+W opatřili českými texty. Hudbu obstaral orchestr The Foolish Fellows (původně studentská kapela), který řídil Josef Kysilka.
Přebal knihy - první vydání
Dvojice si tehdy pronajala divadlo, patřící Umělecké besedě, dnes se tento slavný prostor nazývá Divadlo Na prádle. Původně plánované jedno spíše studentské představení mělo přes dvě stě repríz a zahájilo dlouhou spolupráci autorsko-interpretační dvojice V+W pod hlavičkou Osvobozeného divadla.
Počin pánů Voskovce a Wericha je dodnes označován za revui, neboť ke stavbě regulérní divadelní hry měla a stále má dost daleko. Jedná se totiž o sled devatenácti obrazů, spojovaných tzv. předscénami, které se staly stavebním pilířem pozdějších inscenací svérázné dvojice v Osvobozeném divadle. Jednotlivé obrazy tvořily uzavřené celky, které mohly obstát i samostatně. Navzájem je spojovala pouze jednoduchá dějová linie.
Jiří Voskovec a Jan Werich při setkání v USA v 60. letech