Kdo má rád intelektuální divadlo postavené na dialogu, který prochází absurdními zvraty stále dokola, jakoby ve spirále, kdo dává přednost civilnímu projevu před teatrálností, kdo považuje za lepší o představení přemýšlet, než být jen chvilkově pobaven, měl by zajít do Švandova divadla na představení Protest/Rest. Dvě aktovky uváděné v komorním prostředí Studia, autorů Václava Havla a Marka Hejduka v citlivé režii Daniela Hrbka, přinášejí v čisté formě inteligentně zábavné divadlo.
Kafkovská proměna Ferdinanda Vaňka z protestu v rest
Václav Havel napsal Protest s postavami Ferdinandem Vaňkem a spisovatelem Staňkem v roce 1978, Marek Hejduk Rest v roce 2011. 33 let dělí obě aktovky, rozdílní jsou i autoři, přesto hry spolu vedou vyvážený dialog, doplňují se a dotvářejí absurdní odraz pokřiveného světa v jeden celek. Spojuje je nejenom obě ústřední postavy, ale i stejně uchopená dramatická stavba, jejímž základem je dialog procházející absurdními zvraty a také inscenační uchopení obou textů svou jednoduchou precizností.
Inscenátoři všechny složky inscenace dali do služby především textu. Zbytečně ho nedramatizují, nevymýšlejí divadelní metafory a jen jemnými, jakoby mimochodem vzniknuvšími detaily (jako je chvilkové spočinutí Staňka v židli Vaňka nebo přemístění psacího stolu či zoufalé Vańkovo gesto chránící svůj psací stroj) dodávají textu divadelní výraz. Spolehnout se na nosnost textu je z divadelního hlediska trochu hazard, mírnější snad, pokud se týká textu Havla, ale zcela jistě závažnější, jde-li o text debutujícího autora - Marka Hejduka, přesto se tenhle přístup ukázal správným, také díky dokonalým hereckým výkonům.
Robert Jašków, postaven před těžký úkol existovat na scéně naprosto přirozeně, bez jakýchkoli záchranných berliček v podobě dramatických zvratů, obsáhl ve své jemné kreaci všechny potřebné Vaňkovy polohy. Dokázal být pravdivě inteligentní, nikoli přeintelektualizovaný, chápající, ale při tom dráždící svou nenásilnou morální převahou a nechybí mu ani určitá, ve výsledku pak snad nejdůležitější, dojemnost, která vlastně v sobě skrývá celou divadelní katarzi. Tomáš Pavelka pak našel obdivuhodně přesnou polohu jeho protihráče, aniž byl sklouzl k jakémukoli přehrávání - a že příležitostí k tomu text přináší dostatek. Pavelka předvádí výborně vykreslenou postavu, která reprezentuje tzv. šedou zónu, přitom nikdy nesklouzne k nabízející se zkratce, ať už v podobě ironie, nebo dokonce karikatury. Jeho Staněk je inteligentní, srozumitelně lidský, není zákeřný, vypočítavý, jen zkrátka nemá tolik odvahy.
Působivou čistotu inscenační poetiky sleduje i jednoduchá, ale nápaditá scéna. Dominantní je bílá stěna koncipována jako stočený papír zasunutý do klasického psacího stroje. Na něm se objevuje text s průvodními autorskými požadavky, precizně vždy formulovaný Havlem. Tato metafora pak přechází i do aktovky Marka Hejduka. Proměňují se jen detaily. Zatímco v Protestu je psací stroj aktivně situován na psacím stole, v Restu je významotvorně odložen na poličku na stěně. Stejně tak ve smyslu divadelního symbolu je zacházeno i s pár kusy nábytku.
Na závěr je zapotřebí se přeci jenom zastavit u Hejdukova textu. Je až s podivem s jakou zralostí a dramatickou zručností byl tento jeho divadelní debut napsán. S Havlovou hrou souzní nejenom obsahově, tak, že organicky vytváří myšlenkově jednotný celek, Havlově poetice se nikoli patolízalsky přibližuje i formou. Základní stavební prvek Havlových her, opakování situací v gradujícím tempu a významově posunutých pouze důrazem na jiná slova, Hejduk mistrně parafrázoval. Jeho text je nejenom důstojným pandánem k Havlově hře, ale v inteligentním a skutečně působivém oblouku ji jakoby dotváří. Postava Ferdinanda Vaňka tak díky němu dostává další, současný rozměr, při zachování všech groteskně tragických aspektů.
Protest/Rest měl ve Švandově divadle premiéru 25. dubna, první repríza je na programu 29. dubna.