Vedle škol, dálnic nebo nemocnic by se zase mohly objevovat sochy. Umění ve veřejném prostoru plánuje podpořit ministerstvo kultury. V návrhu státní kulturní politiky pro příštích pět let totiž navrhuje, aby zadavatelé stavebních tendrů s hodnotou nad 150 milionů korun měli povinnost nechat spolu se stavbou vyrobit umělecké dílo alespoň za půl milionu. Pravidlo by se dotklo zakázek financovaných mimimálně z poloviny z veřejných peněz. Podobná praxe u nás fungovala už před rokem 1989.
Výtvarné umění ve veřejném prostoru socialistického Československa v 70. a 80. letech mapuje dlouhodoběji projekt Vetřelci a volavky Pavla Karouse. „Tyto realizace vznikaly v rámci tzv. čtyřprocentního zákona, který ukládal věnovat jedno až čtyři procenta stavby na výzdobu. Balíček zákona neurčoval jen finanční zdroj, ale i transparentní výtvarné soutěže,“ vysvětlil.
Sám je v současné době iniciátorem snahy o zavedení jednoho procenta, které by z rozpočtu veřejné stavby bylo povinně určeno na umění. „Zákon vznikl v roce 1965 a nejde ho spojovat s režimem. Podobně se zachovala většina západních států, které v tom i dále pokračují. Z našich sousedů ho má každý kromě Slovenska, kde ho ale zavádí,“ upozornil Karous dříve při představování výstavy Vetřelci a volavky.
Instalace v pražském Centru DOX ukazovala, že co socialistická socha, to brak, rozhodně neplatí. Vznikala i mimořádně kvalitní a odvážná díla - například od Karla Malicha, Stanislava Libenského, Karla Nepraše nebo Kurta Gebauera.
Prohlédněte si předrevoluční umění ve veřejném prostoru:
Jen v Praze vyrostlo za komunistického režimu ve veřejném prostoru 1 500 soch nebo plastik. Zatímco za poslední čtvrtstoletí jich přibylo sotva šest desítek. To by se ale mohlo změnit, slibuje návrh státní kulturní politiky na léta 2015 až 2020.
- "Výzdoba veřejných staveb nebo staveb financovaných z veřejných rozpočtů uměleckými díly vykazuje dlouhou tradici ve středoevropském kulturním prostoru a je osvědčenou podporou umění v zemích Evropské unie. Současná výstavba trpí především důrazem na pouhou užitkovost a často jí chybí estetický rozměr. Cílem tohoto návrhu je zmocnit určité zadavatele vymezených veřejných zakázek, aby se opět vrátili k osvědčeným postupům, které přispívaly a měly by znovu přispívat ke kultivaci prostředí," stojí mimo jiné v dokumentu.
Vláda podle textu považuje kulturní prostředí za rovnocenné s oblastí životního prostředí, úpravou staveb nebo šetření energie. Na rozdíl od těchto oblastí ale v případě té kulturní postrádá pravidla, která by zmocňovala veřejnou správu zadat dílo současného umění.
Zadavatelé tendrů by podle plánu ministerstva měli nechat vyrobit díla výtvarného nebo užitého umění. Povinnost by se podle dokumentu měla týkat případů, kdy je zadavatelem stavby, její změny nebo terénní úpravy nějaký úřad, příspěvková organizace nebo jde na zakázku alespoň polovina peněz z veřejných rozpočtů. Také by mělo jít o stavby tzv. občanského vybavení. Tedy například školy, kina, divadla, nemocnice nebo lázně.
Návrh zmiňuje i stavby veřejné dopravy, což jsou třeba metro nebo silnice, u nichž počítá především se sochami. U českých dálnic by to tak mohlo v budoucnu vypadat podobně, jako třeba v Olomouckém kraji. Například u dálnice D1 u Lipníku nad Bečvou na Přerovsku stojí čtyřmetrová socha Pastýře podle návrhu sochaře Maria Kotrby. Tentýž umělec je autorem přibližně stejně vysoké sochy Kryštofa u obchvatu Olomouce.
Ministerstvo by chtělo návrh prosadit v podobě novely zákona nejpozději do roku 2018, tedy oslav 100. výročí samostatného státu.
Otázce „jak dostat v reálném kapitalismu umění do veřejného prostoru“ se věnovala debata, pořádaná pražským Centrem DOX. Poslechněte si ji v odkazu níže:
