Praha – Zřejmě první sci-fi povídka s motivem virtuálního sexu, podivuhodná předpověď Svatopluka Čecha, v níž nechybí panelové domy a ženská emancipace, či knižní vydání apokalyptické novely Emila Vachka jsou některá z prvenství, která má na svém kontě právě vydávaná antologie. Publikace s názvem Vládcové vesmíru shrnuje nejlepší české povídky žánru science-fiction od konce 19. století do konce druhé světové války.
Kronika české science fiction: od Svatopluka Čecha po Jana Weisse, jak zní podtitul knihy, je výsledkem několikaleté badatelské práce spisovatele, publicisty a editora Ivana Adamoviče. Pracovat na knize začal už v polovině 90. let, kdy vydal Slovník české literární fantastiky a science fiction.
Antologie obsahuje dvacet textů, často od předních představitelů české prózy – Eduarda Basse, Jana Nerudy, Františka Langera, Karla Čapka; sci-fi tvůrce zastupuje například J. M. Troska nebo Karel Hloucha. Každý z autorů je představen podrobným medailonkem, který zasazuje jeho fantastickou tvorbu do kontextu díla.
"Mou snahou bylo ukázat, že i staré povídky se dají dobře číst, proto knihu označuji s nadsázkou za čítanku. Ve škole jsme byli nuceni číst Povídky malostranské od Nerudy a moc nás to nebavilo, ale v této knize mohou děti zjistit, že Neruda psal i sci-fi povídky a že jsou velmi zajímavé," uvedl k publikaci její autor Ivan Adamovič.
Jako příklad uvádí Nerudovu povídku 1890, kterou tento spisovatel a novinář napsal o dvacet let dříve. „Předpovídá v ní, že lidé budou natolik líní, že jen budou vyťukávat, co chtějí říct, a nějaký stroj to řekne za ně. Je to vlastně předpověď dnešního esemeskování,“ upozornil Adamovič.
Objevení českého Orwella
V textech zařazených do antologie se ale čtenáři dočtou mnohem zajímavější věci – o posledním mileneckém páru vystaveném v zoo, lovu na blechu vypěstovanou do obřích rozměrů, létajících listonoších nebo o cestě časem do budoucnosti ovládané komunisty.
Za nejzajímavější považuje Adamovič paradoxně jedno z nejzapomenutějších děl české sci-fi – román Převychovaní. Jméno autora – Jan Barda – je, jak se ukázalo, pseudonym, a Adamovičovi se podařilo po osmdesáti letech od vydání rozluštit, kdo se za ním skrývá. „Na počátku 30. let napsal úžasný román, který se dá srovnat s Orwellovým 1984. Je to antiutopická vize budoucnosti,“ říká Adamovič o díle, které v době svého vydání unikl pozornosti čtenářů i kritiky.
Na Vládce vesmíru by rád navázal pokračováním, které by zmapovalo českou sci-fi od 50. do 70. nebo 80. let.
