Praha - V souvislosti s oslavami znovuotevření Národního divadla po ničivém požáru před 125 lety a znovuotevření historické budovy po dlouholeté rekonstrukci před 25 lety se přední osobnosti naší první scény zamýšlejí nad její historií i posláním. Podle ředitele 'zlaté kapličky' Ondřeje Černého jsou oslavy dobré také k sebereflexi a hodnocení, uvedl to v pořadu Interview ČT24.
Jak se řediteluje a hraje v Národním divadle
„Národní divadlo je symbolem národní identity, je v něm ono vzedmutí českého emancipovaného národa v 19. století. Takže, když já dnes uslyším slovo národní, tak si představím naše předky, kteří si dali velký úkol. Vybudovat divadlo je stálo hodně úsilí a času, ale podařilo se jim to. To je myslím jedno z velkých poselství, je to obrovský čin a jako takový je potřeba ho nahlédnout,“ říká k poslání Národního divadla jeho ředitel.
„Naše první scéna je velká instituce, jejíž chod je poznamenán jistou setrvačností. To, co je pozitivní, může se projevit zároveň i negativně. Silná tradice a silný prvek tradicionalismu způsobují, že pokud chcete něco změnit, musíte vynaložit poměrně hodně energie. Na jedné straně je potřeba budovat autonomii a odpovědnost jednotlivých souborů, na druhé straně se ukazuje, že není možné souručenství tří souborů. Národní divadlo musí mít jednu integritu, a to především z důvodu, že historická budova je mateřskou scénou všech tří souborů. Všechny tři soubory musí veškeré své ambice i frustrace vtělit do tohoto divadla. A to je opravdu velký oříšek a rozetnout ho, udržet jakousi rovnováhu, dokáže jen silná centralizovaná ruka,“ odkrývá úskalí ředitelování velkého uměleckého komplexu Ondřej Černý.
Herečka Národního divadla Taťjana Medvecká, která do něj nastoupila v roce 1975, se ve Studiu ČT24 naopak zamýšlí nad uměleckou stránkou divadla. O hraní ve zlaté kapličce říká: „Způsob hraní si prostor sám vyžádá. Myslím si, že jsem měla velké štěstí, protože jsem v 'Národním' potkala takové osobnosti jako např. pana Högera, pana Hrušínského, paní Medřickou, Petrovickou a další, bylo to moc krásné a oni se ke mně chovali velmi hezky.“
Ovšem pokud se celkové atmosféry týká, Medvecká upozorňuje, že nyní je podstatně volnější, otevřenější a svobodnější. „Byť na to vzpomínám ráda, doba byla opravdu jiná a Národní divadlo bylo vždy podrobeno zostřenému dohledu. Ať je to jak chce, od tohoto divadla vždycky všichni čekají maximum. A celkově je práce v něm velmi těžká. Ale mě to těší. Když například nyní hraji Kněžnu v Lucerně, je to nádherné. Říkáte ty krásné věty v roli, kterou před vámi hrály úžasné velké herečky, to je opravdu povznášející,“ sděluje s nadšením herečka.
Sestavit dobrý, nosný repertoár pro tuto scénu je však podle Taťjany Medvecké složité. „Myslím si, že publikum, které do Národního divadla chodí, je do značné míry dost konzervativně naladěno. Experimenty jsou přijímány obtížněji, než v jiných divadlech. Ale dobře aktualizovaná klasika, když se povede, pak je to nádhera a publikum je nadšené,“ uzavírá Medvecká.
Blanka Bohdanová hraje na prknech Národního divadla od roku 1966. Na své angažmá i kolegy z dob svého mládí zavzpomínala v pořadu Události v kultuře. „Své kolegy jsem milovala. Přemýšlela jsem často, proč oni byli tak noblesní a vydedukovala jsem si, že důvodem bylo, že byli slavní už za první republiky. Udrželi si tu autoritu a noblesnost, a přitom byli plni humoru.“
Vzhledem k politické situaci byly hereččiny nejproduktivnější roky v Národním divadle pouze tři. Od roku 1969 jí byla umělecká činnost omezena na minimum. „Naštěstí jsem mohla v divadle zůstat, ale sama pro sebe jsem musela projít určitým obdobím osobní pokory. Zase na druhé straně jsem občas přišla k nějaké velmi pěkné roli. Já si myslím, že být v Národním divadle je pořád veliká čest už pro ten původ instituce. Ale řekla bych, že odjakživa vlastně nikdo neví, co by se tam mělo hrát a navíc vždy je velmi přísná kritika na inscenace Národního divadla. To, co jinde by mohlo mít úspěch, na těchto prknech je bráno přinejmenším s rezervou. Fouká tam docela silný vítr,“ s nadhledem uzavírá Blanka Bohdanová.
- Historická budova, Nová scéna a provozní budova Národního divadla autor: Marie Třešňáková, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/6/530/52974.jpg
- Herečka v inscenaci Sladké ptáče mládí zdroj: Národní divadlo http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/6/530/52967.jpg
- Herečka v benefičním představení Barevný život Blanky Bohdanové zdroj: Národní divadlo http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/6/530/52966.jpg