Brno - Česká improvizační liga existuje už deset let. Improliga pořádá turnaje, které na divadelních prknech spojují vlastně sport a divadlo. Dva týmy se navzájem utkávají v improvizacích na divácká témata. Cílem NENÍ navzájem se vyřadit, ale SPOLEČNĚ vytvářet kvalitní improvizaci, mít radost ze hry, moci si kdykoliv zahrát/zaimprovizovat s různými týmy z různých měst. Hráči hrají SPOLU, ne PROTI SOBĚ. Nestranný hlavní rozhodčí a jeho dva pomocníci dohlížejí na dodržování etických a improvizačních pravidel ustanovených Českou improvizační ligou - Improligou.
Improvizuj – posílíš mír
Ve hře existuje tajné trojspojenectví obou týmů mezi sebou a diváky, jež tvoří opozici proti přísnému a nesmlouvavému tandemu tří rozhodčích (hlavní a dva pomocní). Jde o hru, chuť improvizovat, naslouchat kolegům z vlastního i opačného týmu a SPOLEČNĚ si zahrát.
„Za těch deset let i tato improvizační hra prošla velkým vývojem, zvláště venku. Například v Madridu jsem viděl show s pěti herci a výtvarníkem, který obsluhoval ipod napojený na projekci. V okamžiku, kdy herci začnou improvizovat, tak on jim dokresluje pozadí. Většina týmů už upustila od původní formy zápasu a přechází k něčemu, čemu se říká improshow,“ vysvětlil Martin Vasquez ze skupiny Praliny.
Improliga (zdroj: ČT24)
Jedním z nových improvizačních týmů je i Komedy expres. „My se snažíme o profesionální přístup ve všech směrech. V poslední době chceme naše představení obohatit o zadání, které nějakým způsobem reflektuje společenské a politické dění. Domníváme se, že onen humor, jež vzniká na základě improvizované scénky, může být očistný,“ přiblížil svůj přístup režisér Ladislav Cmíral.
CO JE TO IMPROLIGA?
HLAVNÍ ROZHODČÍ: Je hlavní osobností a nezbytnou autoritou turnaje. Musí být pevného charakteru, nekompromisní a schopen nesmlouvavému publiku vysvětlit, že jeho rozhodnutí je správné. Udává rytmus hry výběrem kategorií a témat napsaných diváky, jež losuje ze speciálního košíku.
DVA POMOCNÍ ROZHODČÍ (každý je přidělen jednomu týmu): Pomáhají hlavnímu rozhodčímu v jeho nelehkém úkolu. Jsou mu vždy ochotně, až servilně k dispozici. Stejně jako on dbají, aby se hrálo podle pravidel, bez faulů apod.
KONFERENCIÉR: Komentuje průběh turnaje. Na začátku uvede a představí jednotlivé hráče a všechny, kdo se na turnaji budou podílet (trenéři, rozhodčí, muzikanti…). Ohlašuje stav skóre a trestné body, informuje hlavního rozhodčího o uplynulém a zbývajícím čase a podílí se na plynulém nástupu živé hudby.
Publikum - Také publikum hraje v improvizačním turnaji důležitou roli. Proto je třeba předat hned u vchodu každému dvoubarevnou hlasovací kartičku, pantofli a ofocená pravidla se znaky, jež rozhodčí používá. Čím informovanější a připravenější publikum, tím příjemnější a uvolněnější atmosféra v hledišti i na jevišti.
Pantofle slouží k vyjádření nespokojenosti s výrokem rozhodčího nebo jeho pomocníků, v krajním případě s improvizací či ještě hůře se samotnými hráči. Pantofle se hází do kluziště, nikdy ne na herce!
Dvoubarevnou kartičkou se hlasuje. Na konci každé improvizace (jde-li o porovnávací, pak na konci improvizace poslední), po oznámení a vysvětlení chyb, je diváci na vyzvání rozhodčího zvednou. Barva týmu, kterému chtějí dát hlas, je pochopitelně obrácena směrem k rozhodčím.
I. HISTORIE ZÁPASŮ V IMPROVIZACI
Historie zápasů v improvizaci spadá do konce sedmdesátých let, kdy se ve francouzském Quebecku konaly první improvizační turnaje.
Její zakladatelé, Yvon LEDUC a Robert GRAVEL, se nechali inspirovat hokejem a převzali kluziště s mantinely (bez ledu!), pruhované dresy a čas rozložený do třetin. Improvizátoři i diváci tak mohou zažít napětí, neopakovatelnou atmosféru a neočekávané zvraty v „přímém přenosu“.