Mozaika příběhů, které nejsou ničím výjimečné, možná dokonce bezvýznamné. Americký režisér Robert Altman jejich Prostřihy (1993) jen zdůraznil nahořklost každodennosti těch, kteří se nezapíší do dějin. Tedy většiny z nás. Tříhodinový film o „obyčejném“ životě zařadila do programu ČT2 v rámci cyklu Velikáni filmu ve dvou částech: od 21:00 a 22:40.
Hořké Prostřihy „obyčejného“ života
„Zrovna jsem si říkal, jakej je na L. A. pěknej pohled,“ říká téměř v závěru filmu Stormy Weathers v rozhovoru pro televizní zprávy. Pilot helikoptéry s vtipným jménem práškuje v noci kalifornské město zamořené muškami octomilkami, sám se na svůj život s odstupem ptačí perspektivy ovšem podívat neumí. Ani Altman jeho a ostatní „hrdiny“ nepozoruje zpovzdálí, ale zblízka. A není to „pěknej pohled“.
Tříhodinovou koláž sestavil z několikadenní výseče lidských životů, které jsou vzájemně propojeny, i když nijak výrazně. Návaznost scén je pečlivě promyšlena, divák postupně objevuje propojující nitky mezi jednotlivými příběhy, v nichž se žádné velké, dramatické věci – s výjimkou jednoho – nedějí, tím spíš je zřetelnější, jak jsou vlastně smutné.
Pod zdánlivě nezajímavou každodenností prosvítá život, jaký opravdu je. Ale ne jako třeba v Hodinách (2002, režie: Stephen Daldry) nebo Magnolii (1999, režie: Paul Thomas Anderson), také mozaikových snímcích (spojuje je mimochodem i Julianne Moorová, která si zahrála ve všech třech), které ovšem spíše zpracovávají, řekněme, pachtění za smyslem existence. Postavy v Prostřizích nemají pocity úzkosti, jestli jejich žití není zbytečnost a omyl, oni prostě žijí – tak nějak lhostejně.
Civilizace je možná v úpadku a svět se řítí kamsi do neznáma, ovšem to rádius jejich zájmu nezasahuje, ale proto ještě nejsou špatní. Žijí si prostě své nehrdinské příběhy, nijak výrazně šťastné, ale ani nešťastné. V manželstvích, která nefungují, ale do nichž se partneři stejně vrací. V blízkosti smrti, která se jich netýká, dokud se nedotkne jich osobně. Se sousedy a známými, které neznají.
Jejich životy jsou lhostejné, mnohdy rezignované, zároveň v nich ale bublá agrese vůči jiným i sobě, projev strachu, že zůstanou sami, i projev toho, že mnoho věcí není tak, jak si představovali. Prostřihy jsou hořký snímek, tím spíš, že vyprávějí o „obyčejném“ životě. Kdyby Robert Altman natočil část mého života, musí nutně diváka napadnout, lišil by se ten film v něčem?
SHORT CUTS. USA, 1993. Režie: Robert Altman (nominace na Oscara). Scénář: Robert Altman, Frank Barhydt (podle povídek Raymonda Carvera). Kamera: Walt Lloyd. Hudba: Mark Isham. Hrají: Andie MacDowellová, Bruce Davison, Jack Lemmon, Julianne Mooreová, Matthew Modine, Anne Archerová, Fred Ward, Jennifer Jason Leighová, Chris Penn, Lili Taylorová, Robert Downey Jr., Madeleine Stoweová, Tim Robbins, Lily Tomlinová, Tom Waits, Frances McDormand, Peter Gallagher, Lori Singerová, Lyle Lovett, Buck Henry, Huey Lewis, Michael Beach, Derek Webster.
Ukázka z filmu Prostřihy (zdroj: ČT24)