Jihlava – Americký dokumentarista Godfrey Reggio za dobu více než třicetiletého působení u filmu nenatočil mnoho snímků, ale jeho tři audiovizuální eseje o střetu moderního světa a životního prostředí mu stačily k proslulosti. Reggio je hostem 18. festivalu dokumentů v Jihlavě, kde převezme Cenu za přínos světové kinematografii.
Godfrey Reggio: Film může ovlivnit lidské životy
Přitom svět filmu se o Reggiovi vůbec nemusel dozvědět, původně si pro sebe zvolil zcela jinou životní dráhu. Už ve 14 letech vstoupil do křesťanského řádu, opustil jej nedobrovolně po dalších 14 letech. „Takový můj Che Guevara byl Jan XXIII., což byl z mého úhlu pohledu velmi radikální papež, a kvůli němu jsem já a další mladí mniši byli vyhozeni z našich náboženských řádů,“ vysvětlil.
Film si jej získal ale už dříve. Jako mnich se věnoval mladistvým z pouličních gangů a tehdy viděl film Luise Buñuela Zapomenutí, sociální drama o mladých lidech, kteří se jen těžko dokáží vymanit z bludného kruhu na periférii hlavního města Mexika. „Nebyla to pro mě žádná zábava, ani nic vzdělávacího, pro mě ten film byl zážitek, který se dotkl mé duše. Pochopil jsem, jak může být film důležitý, jak může ovlivnit lidské životy,“ říká Reggio.
O vlivu na život jsou v podstatě i jeho nejzásadnější filmová díla – tzv. qatsi trilogie. Dokumenty s nevyslovitelnými názvy vypůjčenými z jazyka indiánského kmene Hopi – Koyaanisqatsi, Naqoyqatsi a Powaqqatsi – vypovídají o lidských zásazích a přírodě beze slov, jen prostřednictvím obrazů a hudby Philipa Glasse. Přestože první z nich natočil před více než třiceti lety, zůstávají podle Reggia dodnes stejně aktuální jako v době vzniku.
Godfrey Reggio: Nejsem žádný cinefil (zdroj: ČT24)
Jihlavský festival trilogii zařadil do retrospektivy osobitého dokumentaristy. Mimochodem na druhé eseji – Powaqqatsi – o třetím světě se jako střihač podílel český dokumentarista Miroslav Janek.