„Čtrnáct uměleckých artefaktů na bázi zvuku a fotografie, vytvořených spoluprací ukrajinské fotografky Anny Kazanové a dánského hudebního společenství Strange Party Orchestra.“ Ukrajinská fotografka Anna Kazanova přináší do projektu, ve svém celku v Praze nebývalého a vlastně nečekaného a udivujícího, důležitý vklad - čtrnáct černobílých fotografií, křehkých záznamů pocitů, nezvyklých míst, klidu, ticha, nečekaných prostorů. Vícevrstevné sdělení je samo o sobě vizuálním zážitkem par-excelence, není však finálním produktem. Ten je vytvořen teprve v součtu se zvukovým doprovodem, znícím ze čtrnácti stereofonních sluchátek, která jsou ke každé fotografii připojena.
Galerie Fotografic: Projekt Anny Kazanové
Tam slyšíme zvuky, které natočili hudebníci Anders Vestergaard a Kåre Elers ze Strange Party Orchestra. To jsou dobře zavedení dánští skladatelé, kteří se v posledních dvou dekádách baví tím, že skládají hudbu s využitím svých vlastních zvukových nahrávek z nejrůznějších míst po celém světě. Zaznamenané zvuky z okolního prostředí se staly základem několika set hudebních kompozic, jež autoři hráli naživo svým posluchačům ve většině evropských zemí, vydávali na CD, jiné pak skládali pro filmové, televizní či divadelní produkce.
S hudbou, tak, jak ji běžně vnímáme, však zde použité kompozice nemají pro většinu diváků (a v tomto výjimečném případě i posluchačů) nic společného – jsou to zajímavě vybrané konkrétní zvuky, častokrát tak křehké, tiché, všední, že je vlastně v běžném životním shonu ani nevnímáme. Na straně druhé slyšíme i praskání ohně, bouři, nespecifikované zvuky okolních průmyslových prostředí. Nedá se však říci, že by použité zvuky nějakým způsobem trpně doplňovaly děj – neděj na fotografii nebo ilustrovaly vyfotografované prostředí. To ani nejde, protože většina záběrů pochází z míst, kde se zvukově nic neodehrává. Tato doslova přidaná hodnota však přináší velmi silný a důležitý finální efekt – rozpor mezi zobrazeným a slyšeným u řady děl vyvolává nutnost si sledovaná sdělení, souběžně vizuální i akustická, propojit a dodat k němu vlastní intimní zdůvodnění.
Vytvořit křehký, nebo naopak robustní příběh. Není to těžké, ale ani lehké, vzhledem k tomu, že většina zvuků trvá cca jednu a půl minuty, musí to být tvorba svižná. Nepřekáží však tomu, že odcházíte jako spolutvůrci. Vytvořili jste čtrnáct situací, příběhů. Legendy, svérázných dějů, které jsou těžko sdělitelné, obohacují anebo trápí jedině vás. Výstava není vlastně nijak dál popsatelná, bude tolikrát různá, kolik návštěvníků ji shlédne a vyslechne. Toto pojetí je zcela nečekané. Nekorespondující sdělení, propojená přes váš subjekt, z vás činí opravdu spoluautory díla. I proto je název zavádějící – mohl by mít bezpočet variant.
Jako vždy v galerii Fotografic je výstava nainstalována decentně, použitá zvuková technika návštěvníky navzájem nijak neruší, výstavní prostora je vlastně stále zaplněna a v sále se vznáší jediná základní veličina – ticho.
Galerie Fotografic, Praha 1, Stříbrná 2, otevřeno denně 13-19 hodin. Projekt Anny Kazanové potrvá do 25. září.