Praha - V Konírně paláce Kinských představuje Národní galerie méně známé dílo malíře a básníka Františka Kavána (1866-1941) z krátkého, ale intenzivního období druhé poloviny devadesátých let 19. století. Jeho symbolistní a dekadentní krajiny jsou spojené s psaním poezie, a je mu blízká atmosféra dekadentů z okruhu Moderní revue s Karlem Hlaváčkem, Arnoštem Procházkou a dalšími. Expozice potrvá do 13. května.
„V roce 1895 začal Kaván vytvářet 'černé malování', jak to nazval Julius Mařák. Zde bychom nalezli počátek rozchodu s akademickým prostředím. Kavánův básnický duch ho velmi spojoval především s Karlem Hlaváčkem. Jako velice senzitivní člověk, rozhodl se odejít z Prahy. Výtvarné a společenské dění tak sledoval zpovzdálí a začal vytvářet svá symbolická a dekadentní díla. Konzervativní společnost tehdy jeho díla nepřijala. Očekávalo se od něj dílo s prosvětlenou krajinou. Namísto toho byly předloženy komplikované obrazy, které provokovaly,“ upozornila kurátorka výstavy Zuzana Novotná.
František Kaván (10. září 1866 Víchovská Lhota u Jilemnice – 16. prosince 1941 Libuň) byl významný český malíř-krajinář, dále básník a překladatel z ruštiny. Studoval na pražské Akademii v krajinářském ateliéru u Julia Mařáka. V roce 1900 získal diplom a zlatou medaili na Světové výstavě v Paříži za obraz Podmrak, který vytvořil roku 1894 ve své rodné vsi.
Odklon od realismu a následný odchod z akademie byl ovlivněn skupinou kolem Moderní revue (vznikla 1894), která mu byla svým symbolisticko-dekadentním programem blízká, na druhé straně mu nebylo blízké aristokratické pojetí života, které bylo hlásáno symbolistou Mallarmém. Sám o svém díle v této době mluví jako o romantickém symbolismu.
Po roce 1900 se vrátil k čisté krajinomalbě, kterou zachycuje pomocí impresivně laděného realismu, známé jsou především jeho zimní motivy. Jeho dílo je spjaté s rodným krajem, maloval především Krkonoše, také Vysočinu a Železné hory. Spolu s Otakarem Lebedou a Antonínem Slavíčkem patří Kaván k nejdůležitějším českým krajinářům.
