Praha – Po zhruba devíti stech dnech od prvního záběru padla poslední klapka třetího pokračování loutkového Fimfára. Stejně jako předchozí dva snímky i ten zatím poslední, nazvaný Fimfárum do třetice všeho dobrého 3D, zpracovává pohádky Jana Wericha. Diváci se mohou těšit na tři – Král měl tři syny, Jak na Šumavě obři vyhynuli a Rozum a Štěstí. Všechny příběhy vznikaly ve studiu Anima v pražských Holešovicích.
Na každém příběhu pracoval jiný režisér a jiný výtvarník. „Tím, že jsou výtvarné počiny rozdílné, je to ozvláštněné,“ domnívá se Vlasta Pospíšilová, která režírovala pohádku Král měl tři syny. Pod zbývajícími dvěma jsou podepsáni Kristína Dufková a David Súkup. Pohádky opět doprovodí hlas Jana Wericha a nově i Oty Jiráka.
Celkem připradlo na třetí Fimfárum 450 natáčecích dnů, spolu s náročnou postprodukcí se doba realizace blíží ke třem rokům. Počet rekvizit se dá počítat na tisíce, jednotlivých prostředí byly desítky. „Nejnáročnější scénou byla ta, v níž se objevuje v jeden okamžik 29 loutek. Když si animátor spočítal, že u loutky je přibližně 40 pohyblivých částí, vyšlo mu, že v pětivteřinové scéně musel loutkami pohnout zhruba stotisíckrát,“ prozradil producent Martin Vandas.
Spolu s Jiřím Kubíčkem je také autorem scénáře, hudbu skkládá Karel Holas ze skupiny Čechomor, ústřední píseň pak autorská dvojice Jaroslav Uhlíř a Zdeněk Svěrák. „Trojku, kterou máme v názvu, považuji za šťastné číslo,“ věří Vandas, že pokračování Fimfára bude stejně úspěšné jako jeho dva předchůdci.
REŽISÉŘI O FIMFÁRU
O kloboučku s pérkem sojčím
režie: Vlasta Pospíšilová, výtvarník: Petr Poš
Příběh se odehrává v 60. letech, tedy v době mého mládí, kdy jsem se věnovala mnoha svým zájmům. Chodila jsem do kina na filmy nové vlny, do divadel, na koncerty, sportovala jsem a hrála v loutkovém divadle. Mladí režiséři dnes rádi točí filmy z 60. let, já jsem tu dobu prožila a těší mně, že se objeví v náznaku i v mém filmu…
Pro mě je Klobouček s pérkem sojčím pohádka o stáří a nostalgií spojenou se vzpomínkami na ztracené mládí. Ne každému se podaří vrátit se na chvíli do mládí jako našemu králi. Ale je to také o skromném Honzovi, který jediný chápe svého otce a chce mu pomoci. Zvítězí nad svými fanfaronskými bratry a splní královi jeho velké přání.
Jak na Šumavě obři vyhynuli
režie: Kristína Dufková, výtvarnice: Denisa Abrhámová
Děj pohádky je přenesen do 60. let, podobně jako zbylé dvě Werichovy pohádky z nového Fimfára. Tříčlenná skupina filmového štábu jede prozkoumat pravdivost přítomnosti obrů na Šumavě, otázkou je, co vlastně najdou.
Umístění příběhu do 60. let není pro český loutkový film typické, ale dává nečekané možnosti výběru kostýmů, účesů a rekvizit (kamera, filmové zařízení, auto…), které na klasických loutkách budou působit komicky. Stačí si jen představit malou loutku oblečenou v tesilových kalhotách s knírkem a obřími černými obroučkami u brýlí…
Rozum a štěstí
režie: David Súkup, výtvarník: Patricie Ortiz Martínez
Na Rozumu a Štěstí mne zaujala určitá groteskní zlomyslnost, s jakou si oba aktéři „pohrají“ s osudem hlavní postavy Luďka. A ač jsou Rozum i Štěstí vlastně ve vzájemném sporu, nakonec oba musí spojit své síly, aby zvítězili nad nerozumem a neštěstím, kterého je kolem víc než dost.
Fimfárum Jana Wericha z roku 2002, které obsahovalo pět pohádek v režii Vlasty Pospíšilové a Aurela Klimta, a tři roky staré Fimfárum 2 se čtyřmi příběhy, v nichž oba tvůrce doplnil Jan Balej, úspěšně reprezentovaly český film na zahraničních festivalech. Dvě z devíti pohádek byly v roce 2006 v soutěži na Berlinale.
První dva díly zhlédlo v kinech přes dvě stě tisíc diváků, na promítání Fimfára do třetice všeho dobrého budou lidé moci zajít nejdříve 10. února příštího roku. Loutkový snímek, který vznikl v koprodukci České televize, bude do českých kin uveden v klasické i 3D verzi. Předprodán byl i na Slovensko, vznikne také anglická verze.
