Vídeň/Paříž - Francouzští filmaři objevili dosud neznámé odvážné záběry rakouské herečky Romy Schneiderové (1939-1982). Nahé scény pořídil v roce 1964 pro svůj film Peklo režisér Henri-Georges Clouzot a podle rakouského týdeníku Profil jsou nejdivočejším počinem „císařovny Sissi“. Záběry objevili Serge Bromberg a Ruxandra Medreaová, kteří natáčeli o režisérovi Pekla dokument, když se probírali 185 plechovými krabicemi s 13 hodinami filmového materiálu, který po sobě francouzský režisér po své smrti v roce 1977 zanechal.
Romy Schneiderová se narodila v roce 1939. Proslavila se rolí císařovny Sissi. Poprvé si ji zahrála jako sedmnáctiletá. Celý život se pak snažila „této škatulky“ zbavit. Ztvárnila mnoho charakterních rolí a stala se evropskou filmovou hvězdou. V osobním životě se jí ale příliš nedařilo. Přišla třeba o syna, který vykrvácel po úrazu. Ke konci života hodně pila a užívala léky. Zemřela na zástavu srdce.
Začalo to ve výtahu
Brombergovi se podařilo do Clouzotovy filmové pozůstalosti nahlédnout poprvé v roce 2005 náhodou. Krabice s materiálem byly totiž kvůli režisérovu sporu s pojišťovnou na léta pohřbeny ve francouzském státním filmovém centru CNC. Režisérova vdova pak záběry nechtěla zpřístupnit. Nakonec svolila. Bromberg s ní totiž uvízl na dvě hodiny ve výtahu, kde jí popsal svůj záměr natočit o jejím muži dokument a přemluvil ji. „Bez tohoto výtahu by můj film nikdy neexistoval,“ řekl Bromberg.
Pro natáčení Pekla dalo Clouzotovi začátkem roku 1964 hollywoodské studio Columbia volnou ruku. Psychodrama vyprávělo o paranoie a posedlosti. Chorobně žárlivý hoteliér podezírá svou ženu z nevěry. Mnohé materiály, které se skrývaly v krabicích, ale neměly se scénářem Pekla vůbec nic společného.
Nahá na kolejích
Na filmovém pásu s torzem Pekla, k němuž chybí až na půl hodiny zvuková stopa, jsou kromě kostýmních zkoušek a technických experimentů zkušební záběry Romy Schneiderové mezi kinetickými uměleckými objekty. Herečka je zahalená do celofánu či do svatebního závoje.
V jedné z nalezených scén je například nahá Schneiderová připoutána ke kolejím. Vysokou rychlostí se k ní blíží parní vlak a v poslední vteřině zastaví. Záběry jsou černobílé. K čemu je chtěl režisér použít a proč pětadvacetiletá herečka s takovou nahou scénou, která nebyla v roce 1964 zdaleka samozřejmá, souhlasila, není jasné. „Jak mohlo něco takového existovat? Chtěl Clouzot Schneiderové vyznat kamerou lásku?“ odhaduje Bromberg.
