E. M. Remarquea zničila válka, i když unikl jejím granátům

Locarno - Náměty knih Ericha Marii Remarquea nebývají nejveselejší. Čtenářům nabízejí syrové obrazy z frontových zákopů, sondy do duší lidí poznamenaných válkou nebo osudy německých uprchlíků před nacismem. Ačkoliv tematicky nejde o díla z kategorie odpočinkového čtení, díky Remarqueovu vypravěčskému mistrovství si dodnes udržují širokou obec příznivců. Autora románů Na západní frontě klid nebo Tři kamarádi zemřel 25. září 1970.

Remarque - kandidát na Nobelovu cenu za mír

Válečný román Na západní frontě klid je nejznámějším a kritikou nejoceňovanějším dílem rodáka z dolnosaského Osnabrücku. Kniha mapuje osud mladých mužů nahnaných přímo ze škol na frontu, odkud se vrátili bez jakýchkoliv iluzí a psychicky i morálně poznamenaní. „Tato kniha nemá být obžalobou, ani vyznáním. Má být toliko pokusem podat zprávu o generaci, která byla zničena válkou - i když unikla jejím granátům,“ stojí ve slavném a často opakovaném úvodu díla.

Román vyšel v roce 1929 a prakticky ihned získal velký ohlas. Autentické, patosu a příkras zbavené vylíčení války hluboce zapůsobilo na čtenáře, a to nejenom v Německu. Pouhý rok po vydání získal román díky hollywoodskému režisérovi Lewisi Milestoneovi i filmovou podobu. Z tehdy jednatřicetiletého Remarquea knížka učinila mluvčího „ztracené generace“ mladých válečných veteránů a vynesla mu nominaci na Nobelovu cenu za mír.

Remarque voják

Remarque v knize zúročil to, co zažil na vlastní kůži, když byl coby osmnáctiletý absolvent školy pro učitele povolán do války. Chybělo málo a ze zákopů by se nevrátil živý; v létě 1917 byl vážně zraněn a zbytek konfliktu prožil v lazaretu. Po válce krátce působil jako učitel, varhaník či prodavač náhrobních kamenů a počátkem dvacátých let si našel místo v redakci firemního časopisu gumárenské společnosti Continental. V té době si také změnil jméno z původního Erich Paul Remark na Erich Maria Remarque.

Román na Západní frontě klid začal vycházet na podzim 1928 v novinách a knižního vydání se dočkal o rok později. Úspěch díla povzbudil Remaquea k napsání volného pokračování s názvem Cesta zpátky, jehož námětem je návrat demobilizovaných německých vojáků do jejich domovů. Toužebně očekávaný moment je však provázen existenčními problémy, pocity osamění a deziluzí z poměrů ve společnosti.

Remarque emigrant

Cesta zpátky byla posledním románem, který vyšel v předválečném Německu. Po jmenování Adolfa Hitlera kancléřem Remarque odešel do Švýcarska a později našel azyl v USA. Pravděpodobně si tím zachránil život, protože nacisté jeho protiválečná díla odsuzovali a nechávali pálit. I vůči autorovi samotnému rozjela propaganda denunciační kampaň. Jejím základem se stala původní forma spisovatelova příjmení Remark, což se pozpátku čte Kramer, a jeho nositel byl tudíž podle nacistické logiky zakuklený Žid.

Remarque spisovatel

V emigraci napsal Remarque další slavné dílo - Tři kamarády. Jeho děj, stejně jako později u románu Černý obelisk, čerpá z reality poválečného Německa, stiženého hlubokou hospodářskou krizí. Ve Třech kamarádech se také objevuje motiv smrtelné choroby, který Remarque použil i v románu z prostředí automobilových závodů Nebe nezná vyvolených.

Zatímco pro Remarqueova díla ze třicátých let byl určujícím faktorem prožitek první světové války, počínaje románem Miluj bližního svého z roku 1941 se častým námětem jeho knih staly osudy emigrantů prchajících před nacismem. Tak vznikly romány Vítězný oblouk, Noc v Lisabonu či poslední Rermarqueovo dílo Stíny v ráji.

Po skončení druhé světové války, jejíž hrůzy reflektoval v románu Čas žít, čas umírat, se Remarque do rodného Německa už nechtěl natrvalo vrátit. Žil střídavě ve Spojených státech a ve Švýcarsku, kde také 25. září 1970 zemřel.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

K Didoně a Aeneovi přizvali v Národním divadle Indiánskou královnu

Národní divadlo uvádí jednu z nejstarších, dodnes široce hraných a populárních oper. Milostný příběh s tragickým koncem Dido a Aeneas převedl do operní podoby na konci sedmnáctého století anglický komponista Henry Purcell.
před 11 hhodinami

Identita, deformace, mystifikace. Tři výtvarníci rozehrávají v Opavě partii

Tři výtvarníci se vztahem ke Slezsku a zároveň k portrétu a k figuře vystavují v opavském Domě umění. Výstava s názvem Partie představuje díla Ivany Štenclové, Pavla Formana a polského výtvarníka Roberta Kusmirowského.
před 11 hhodinami

UNESCO chce zkontrolovat chrám poškozený boji Thajska a Kambodže

Organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu (UNESCO) chce vyslat misi, která posoudí škody na starobylém chrámu Preah Vihear způsobené přeshraničním konfliktem mezi Thajskem a Kambodžou. Poslední konflikt mezi oběma zeměmi ukončilo 27. prosince příměří. Obě země si hinduistickou kulturní památku nárokují.
před 13 hhodinami

Při procesu s nacisty byl důkazem i film. Archivy hledali dva američtí bratři

Nový film Norimberk s Russellem Crowem v kinech obrací opět pozornost k norimberskému procesu. Médium filmu souvisí s ostře sledovaným soudem ale i jinak – záběry promítané v soudní síni posloužily tehdy jako důkaz. Část z nich na zpravodajské misi v poválečné Evropě nasbírali bratři z hollywoodské rodiny.
před 16 hhodinami

„Vážený soudruhu prezidente.“ Historik zkoumá příběhy skrz normalizační dopisy Hradu

V průběhu normalizace registrovalo oddělení stížností prezidentovy kanceláře stovky tisíc dopisů. Nejvíc jich bylo doručeno prezidentovi Ludvíku Svobodovi v roce 1969. Dopisy odrážejí běžné problémy společnosti, jako jsou bydlení, sociální zabezpečení, cestování do zahraničí a školství. Ve své knize „Vážený soudruhu prezidente“ nabízí historik Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR Tomáš Vilímek desítky příběhů odhalujících jak úsměvné, tak tragické stránky života za normalizace.
před 22 hhodinami

Czech Press Photo vyhrála fotografie horníka z dolu OKD

Nejlepší fotografií 31. ročníku Czech Press Photo byl vyhlášen snímek ze série s názvem „Práce horníků na dole ČSM – Sever (OKD)“ Lukáše Kaboně z Deníku. Uspěl v konkurenci téměř 300 fotografek a fotografů, kteří do soutěže zaslali 5250 fotografií. „Zavírání dolů v České republice představuje uzavření významné etapy průmyslové historie a proměnu vztahu společnosti k životnímu prostředí. Těžba uhlí po desetiletí formovala krajinu i životy lidí, často s negativními dopady přesahujícími hranice Moravskoslezského kraje. Uzavření posledního černouhelného dolu ve Stonavě je symbolickou tečkou za érou hlubinné těžby na Ostravsku. Fotografovi Lukáši Kaboňovi se podařilo tento přelomový okamžik zachytit s věcnou přesností a silnou výpovědní hodnotou,“ uvedla porota. Ceny se letos udělovaly v devíti kategoriích. Oceněné fotografie budou k vidění v Nové budově Národního muzea od 11. května do 30. listopadu 2026.
20. 1. 2026

Archeologové v Itálii objevili ztracenou Vitruviovu baziliku

Archeologové v Itálii našli pozůstatky více než dva tisíce let staré veřejné budovy, jejíž návrh připisují starověkému římskému architektovi Vitruviovi, známému jako otec architektury. Pozůstatky starověké baziliky našli archeologové v centrálním italském městě Fano severovýchodně od Říma.
20. 1. 2026

Zemřel italský módní návrhář Valentino Garavani, bylo mu 93 let

Italský módní návrhář Valentino Garavani a zakladatel značky Valentino zemřel ve věku 93 let, informovala tisková agentura ANSA. Zesnul v pondělí pokojně ve svém římském sídle obklopen blízkými, oznámila v prohlášení Nadace Valentina Garavaniho a Giancarla Giammettiho, který byl Valentinovým dlouhodobým společníkem a obchodním partnerem.
19. 1. 2026Aktualizováno19. 1. 2026
Načítání...