Boualem Sansal / Němcova vesnice aneb Deníky bratří Schillerových (Le village de l'Allemand ou Le journal des freres Schiller) - Román současného alžírského autora, který byl oceněn řadou literárních cen a byl přeložen již do 15 jazyků. Poprvé vyšel v renomovaném francouzském nakladatelství Gallimard. Překlad: Kateřina Vinšová, Vydalo: Pistorius a Olšanská.
Dva knižní tipy Libora Dvořáka
Alžírský autor, který v rodné zemi nesmí vydávat, v této knize vypráví příběh dvou mužů z alžírsko-německé rodiny, kteří se po tragické smrti rodičů dozvídají pravdu o jejich otci. Sledujeme střídavě jejich deníkové záznamy, které nás zavedou z pařížského sídliště až do Alžíru, Německa, Istanbulu nebo Osvětimi. Komentář Libora Dvořáka: Ti dva synové se o svém německém otci dozvídají, že za války byl členem vyhlazovací mašinérie. Je to pro ně velice šokující poznání. Navíc je zajímavé i to, že vlastně tato krutá historie 2. s. v. je konfrontována se současným antisemitismem, současným extrémním islamismem atd. Tedy pojmenovává největší bolesti současného světa.
Boualem Sansal (1949) se narodil v Alžíru. Se svou první ženou, Češkou, má dvě dcery, v roce 1986 se znovu oženil, tentokrát s Alžířankou. Původním povoláním je ekonom a v 90. letech 20. století zastával vysokou vládní funkci. Z konce devadesátých let, z doby otřesů způsobených občanskou válkou, pochází jeho první román Přísaha barbarů (Le serment des barbares), v němž otevřeně kritizuje politickou situaci v Alžírsku. Vyšel v roce 1999 ve francouzském nakladatelství Gallimard, které mu navrhlo, aby knihu vydal pod pseudonymem, ale Sansal tuto možnost odmítl. Posléze byl nucen opustit své vysoké místo na ministerstvu a jeho knihy jsou v Alžírsku zakázány. Navzdory politickému pronásledování Sansal zůstává ve své vlasti.
Za román Němcova vesnice aneb Deník bratří Schillerových, vydaný v roce 2008 a přeložený dnes již do 15 jazyků, byl Boualem Sansal vyznamenán řadou literárních cen, mimo jiné i Mírovou cenou německých knihkupců (2011). Lipská univerzita jej v letošním roce rovněž navrhla na Nobelovu cenu za literaturu.
Sergej Lebeděv / Hranice zapomnění, přeložil Libor Dvořák, vydalo: Nakladatelství Pistorius.
Vypravěčem příběhu je šestiletý chlapec, kterému transfúzí zachránil život jeho Druhý děda, jak si zvyknul říkat sousedovi z chatové osady jeho rodičů. V dospělosti začíná pátrat, kdo vlastně onen muž byl. Při pátrání naráží na sovětské gulagy a jejich historii, ke které se současné Rusko nechce hlásit. Komentář Libora Dvořáka: Je to snaha o pohled mladého, asi třicetiletého autora na sovětskou minulost, na niž se v této zemi dost často zapomíná. Zajímavé na stylu té knížky je, že Sergej Lebeděv má evidentně přečtenou současnou, postmoderní, evropskou literaturu a hodně z jejích postupů v jeho knize najdeme.