Praha - Neutuchající smysl pro humor, často velmi černý, charakterová pevnost a neochvějná víra v Boha charakterizovaly oblíbeného herce Josefa Kemra. Od roku 1965 byl členem Národního divadla, kde setrval až do své smrti a na jevišti vytvořil kolem osmdesáti rolí. Stál také mnohokrát před kamerou a vytvořil řadu nezapomenutelných filmových i seriálových rolí, většinou s nádechem tragiky. Za celoživotní mistrovství v činohře byl odměněn čestnou Cenou Thálie v roce 1993. Josef Kemr podlehl 15. ledna 1995 rakovině.
Dědek Komárek Kemrovi zachránil herecký život
Josef Kemr se narodil 20. června 1922 v Praze do rodiny švadleny a ševce. S bratrem vystupoval už v roce 1932 jako komparzista ve Vinohradském divadle, získal i zkušenosti před kamerou a v rozhlase. Otec nesouhlasil s jeho hereckou kariérou, Josef proto vystudoval obchodní školu na Žižkově a během studia pracoval jako prodavač, číšník, promítač nebo elektromontér. V roce 1942 se přidal k divadelní kočovné společnosti A. Budínské–Červíčkové, po válce pak prošel divadlem na Kladně, divadlem Akropolis a Divadlem S. K. Neumanna. 15 let strávil v Městských divadlech pražských (1950–65), než v roce 1965 zakotvil v Národním divadle. Jeho členem byl až do své smrti.
Na jevišti Zlaté kapličky vynikl například v rolích Bezsemenova v Gorkého Měšťácích, pánovitého Valdštejna z Daňkovy hry Vévodkyně valdštejnských vojsk, ryzího Haberšperka ve Stroupežnického Našich furiantech a lidského doktora Galéna v Čapkově Bílé nemoci.
Věnoval se i filmu, sehrál dvě stě menších rolí (alchymista ve snímku Císařův pekař a pekařův císař, písař Ignác v Kladivu na čarodějnice, mafián v Čtyři vraždy stačí, drahoušku) i řadu velkých postav: rytíř Kozlík v dramatu Markéta Lazarová, Plha v komedii Marečku, podejte mi pero!, děda Komárek v komedii Na samotě u lesa nebo kníže v pohádce S čerty nejsou žerty. Hrál také v seriálech: Cirkus Humberto, F. L. Věk, Dobrá voda, Eliška a její rod. Nejoblíbenější postavou se stal jeho Bohuš Císař v seriálu Chalupáři.
Snímek Jiřího Menzela Na samotě u lesa hrál v Kemrově životě významnou roli: herec si svými pevnými postoji včetně odmítnutí sovětské okupace vysloužil několikaletý distanc. Ten prolomil právě režisér Menzel, když Kemra obsadil v roce 1976 do role furiantského dědy.
Svůj poslední film V erbu lvice dokončoval herec před smrtí na nemocničním lůžku. Hrál posedlého mnicha, který v poslední scéně opouští tento svět. Vyšlo o něm několik vzpomínkových knih, například Josef Kemr - český don Quijote a Josef Kemr - o sobě od Milana Caise.