Když se potkají dva, které nikdo moc nemusí, může mezi nimi přeskočit jiskra a zažehnout cit, který jim do té chvíle chyběl. Poprvé ji uviděl v masce schlíplého havrana, v místním ochotnickém představení o potopě světa a na první pohled mu bylo jasné, že tohle je děvče, s kterým by mu mohlo být dobře. A on už urgentně potřeboval někoho, s kým by mu bylo dobře, protože tenhle pocit dlouho nezažil. Byl totiž nejméně oblíbeným skautem z tábora Ivanhoe, kterému to ostatní dávali sežrat, a navíc je sirotek, jehož už pěstouni nechtějí zpátky, protože se jim zdá být citově narušený (což opravdu možná je). Jmenuje se Sam, je mu dvanáct a rozhodl se, že to takhle dál nenechá! Tak sbalil proviant, kanoi, vzduchovku a stejně starou Suzy z odlehlé části ostrova, kterou si vyhlédl již před rokem, a vydal se s ní po migrační linii starých Čukčů na svatební cestu do divočiny.
Až vyjde měsíc je půvabný a milý snímek režiséra divných (či spíše nezaměnitelných) filmů, svérázného Texasana Wese Andersona (Jak jsem balil učitelku, Život pod vodou, Darjeeling s ručením omezeným). Toto jeho současné, barevné, skautské „jamboree“ je v zásadě o tom, jak se dva malí looseři vzepřeli osudu, a přestože neměli nejlépe rozdané karty a jejich šance na úspěch byla takřka nulová, šli do toho a dokázali to ustát.
Píše se rok 1965 a o útesy pod Černým majákem se tříští zpěněné oceánské vlny, Sam přibaluje do báglu svoji zálesáckou dýmku, Suzy se rozhoduje, že s sebou vezme nůžky pro leváka i koš s kocourem, odkudsi zní didaktický Průvodce mladého člověka orchestrem (Variace a fuga na Purcellovo téma), šéf místní policie kapitán Sharp má pocit, že má všechno ještě pod kontrolou a vedoucí skautského tábora Ivanhoe, sympatický slušňák Ward, netuší, že už brzo, 2. září, napíše do táborového deníku fatální sdělení: „Jsem nejistý a mám starosti. Tohle je hrozný den pro tábor Ivanhoe. Sam opustil tábor a zmizel.“
Na tomhle malém ostrůvku v Nové Anglii se ale nedá zdrhnout daleko a je jen otázka času, kdy je dostanou, přestože brýlatý Sam je dobře vycvičený skaut, který ví, že když vyhodíš jehličí do vzduchu, poznáš, odkud fouká vítr, a když máš žízeň, je dobré cucat oblázky. Čapnou je dřív, než se mu tyhle praktické znalosti sejdou. Ale navzdory tomu dokázal se Suzy prokličovat až do romantické zátoky, kde postavil jejich poslední tábor (za který mu Ward udělil dodatečnou pochvalu) a na jejíž pláži si dali prvního „francouzáka“ a ona mu nabídla k prvním dotykům svá ňadra i s vážně míněným ujištěním, že nepochybně ještě povyrostou, čemuž by se dalo docela věřit. A tohle, co tady tehdy prožili, jim už nikdy nikdo nevezme!
V Andersenově pojetí je tahle romantická love story plná barev, pochopení a příslibů, které není možné příliš okecávat, neboť se musí především autenticky, naplno a čistě prožít. K tomu má Sam a Suzy talent, o němž nikdo (ani oni sami) netušil, a možná právě proto poctivý skautský vůdce Ward do táborového deníku 4. září lakonicky a upřímně poznamenává: „Nevím, co k tomu říci,“ čímž říká více, než kdyby se pustil do mnohomluvného plkání. A skautům z tábora Ivanhoe, kteří mu kdysi dávali pořádně zabrat, náhle dojde, že Sam je vlastně sirotek a kamarád, který potřebuje jejich pomoc, kapitán Sharp pochopí, že tohohle kluka nemůže nechat ve spárech kosmaté sociální služby (která mu hrozí sirotčincem a elektrošoky, jež vymažou jeho citovou narušenost) - a odněkud se žene pořádná bouřka, která to tu pořádně profičí a propláchne.
Anderson znovu nezklamal, a to nejen jako mistr barvitě stylizovaného vizuálu (jenž na vás dotírá již od prvních, jednoduchých záběrů), ale zejména jako tvůrce, který v divném nalézá normální a v očekávaném překvapivé. Neboť lze s jistou nadsázkou, přípustnou mírou zjednodušení a vírou ve fungující kouzlo happy endu konstatovat, že tenhle jeho (trochu infantilní a zdánlivě triviální) opus je především o prozření téměř všech zúčastněných.
Především ústřední dvojice Sama a Suzy, kteří se dohodli u trampolíny a pak vzali před celým skautským oddílem roha, neboť pochopili elementární pravdu, která se jim v životě ještě šikne („Když jsme zamilovaní, tak chceme být spolu“). Ale také mámy Laury, jež se chce polepšit a nepřesvědčivě ukončuje ostrovní románek se Sharpem („Ale možná se ještě uvidíme zítra“), vybuzeného táty Walta („Doufám, že střecha uletí a mě vcucne vesmír“) a koneckonců i skeletoidní Sociální služby a Sharpa (jenž také potřebuje, aby ho už konečně měl někdo rád, a chvíli mu trvalo než pochopil, kdo by to mohl být), kteří nakonec nabídnou Samovi přijatelné řešení. A bylo načase, protože uprostřed bouře na střeše kostela právě Sam v silné andersonovské scéně poděkoval Suzy, že si ho vzala pro případ, že by teď umřeli, a tím pádem se už neuviděli.
Se svojí pověstí tvůrce se svébytným rukopisem nemá Anderson problém přitáhnout do svých projektů plejádu velkých hvězd, což se stalo i tentokrát. V záři andersonovského měsíce jsou tu tak k vidění, vlastně ve vedlejších postavách, takové top star, jako je hodně civilní, trochu melancholický, ale hlavně empatický Bruce Willis, bytostný skaut Edward Norton, Bill Murray (který s tímhle režisérem labužnicky spolupracuje již po šesté), ostrovním životem trochu ošoupaná Frances McDormandová a v cameu se mihne i studená Tilda Swintonová.
No řekněte, kdo dokáže dát takovouhle partu na jednom projektu dohromady? A tihle všichni jsou tu vlastně proto, aby orámovali výkon ústřední dětské dvojice, která se Andersenovi hodně povedla. Jared Gilman a jeho subtilní Sam Shakusky táhne celý příběh jako ostřílený borec, který se na vás skrze své brýle dokáže podívat tak, že mu věříte a držíte palce, – a kukuč, který předvádí nezletilá „femme fatale“ Kara Haywardová, zamotá hlavům ještě mnohým.
Tak jí dejte šanci, aby to zkusila v téhle čisté, laskavě roztomilé a na nic si nehrající „skorodospělácké“ romanci i na vás. Možná vám připomene tu úžasnou dobu prvních osudových lásek, všechno to, o čem jste kdysi horečnatě snili, ale na rozdíl od Sama a Suzy si na to tehdy netroufli. Poté, co tenhle půvabný film zahajoval festival v Cannes a zvedal diváky ze sedadel na letošním MFF v Karlových Varech, přichází jako letní lahůdka i do našich kin.
MOONRISE KINGDOM. USA 2012, 94 min., české titulky, od 12 let, 2D. Režie: Wes Anderson. Scénář: Wes Anderson, Roman Coppola. Kamera: Robert D. Yeoman. Hudba: Alexandre Desplat. Hrají: Bruce Willis (kapitán Sharp), Edward Norton (vedoucí tábora Ward), Kara Haywardová (Suzy), Bill Murray (Walt Bishop), Jared Gilman (Sam), Frances McDormandová (Laura Bishopová), Tilda Swintonová (Sociální služba), Harvey Keitel (velitel Pierce). V kinech od 12. července 2012.
