Autor Historie srdce: Všechno se mění, srdce ne

Praha – Norský badatel a spisovatel Ole Martin Høystad představil v Praze svou knihu, v níž se zabývá tím nejvýkonnějším a nejdůležitějším lidským svalem – srdcem. Zkoumá jej jako fenomén historický, kulturní, ale i náboženský.

Titul s názvem Historie srdce sice podle nakladatele není oddechovou literaturou, vědecké a filozofické bádání ale autor čtenářům zprostředkovává v překvapivě čtivé formě. Možná právě proto se publikace dočkala poměrně velkého úspěchu – od svého vydání v roce 2007 byla přeložena do 18 jazyků včetně polštiny, ruštiny nebo korejštiny. V příštím roce by se měla objevit také v čínském překladu.

„Do nedávné doby jsem psal jen odborné knihy, které se dostaly jen k úzkému okruhu lidí. Ale až s Historií srdce se ukázalo, že fenomén srdce k nám promlouvá bez jazyka a napříč všemi rozdíly. Srdce promlouvá přímo k srdci,“ vysvětluje si úspěch svého titulu sám autor.

Høystad v knize sleduje vnímání fenoménu srdce v prvních písemných kulturách Blízkého východu, v antické filozofii a v bibli. Vydává se po stopách arabského vlivu na rytířskou kulturu vrcholného středověku, aby zachytil okamžik zrození toho, co si Evropané hýčkají dodnes – romantické lásky, jejímž nositelem je právě srdce, stojí v anotaci ke knize.

Ole Martin Høystad ve studiu ČT24 (zdroj: ČT24)

„Srdce je velké mysterium lidského života,“ domnívá se Høystad. „Sigrid Undsetová, norská nositelka Nobelovy ceny za literaturu, říkala, všechno se mění, jen srdce se nemění nikdy. Srdce je něco konstatntního, něco, co můžeme vysledovat od Eposu o Gilgamešovi až po dnešní dobu.“

Ole Martin Høystad / Historie srdce. Kniha Zlín, 2011. 339 Kč.

Ole Martin Høystad (1947) je doktorem filozofie a profesorem mezioborových kulturních studií na Ústavu kulturních a humanistických studií Vysoké školy v Telemarku v Norsku a současně spolupracuje s Ústavem pro literaturu, kulturu a média Jihodánské univerzity. Kromě knihy Historie srdce vydal například také odbornou publikaci Lidské a příroda: Úvod do filozofické antropologie (1994).