Pohled do zákulisí jednoho natáčení a do lidských duší posedlých filmem. Americkou noc (1973), francouzsko-italský film Françoise Truffauta oceněný Oscarem, zažijí dnes od 20:55 diváci ČT2 díky cyklu Velikáni filmu.
„Natáčení se podobá jízdě dostavníkem na Divokém západě, zpočátku to vypadá jako pěkný výlet, ale brzy začnou všichni pochybovat, zda dojedou k cíli,“ prohlásil François Truffaut v komentáři ve svém filmu Americká noc.
Název snímku odkazuje ke způsobu natáčení, při němž noční scény vznikají ve dne - s použitím speciálních filtrů na kameře. Film o filmu, přibližující práci od prvního dne natáčení do rozchodu filmového štábu, je především osobním vyznáním Truffautovy lásky a posedlosti tímto médiem. Jeho vášeň cítíme z každého dialogu, narážky, z každého metru filmu. Je to polyfonie lidských vztahů, skrytých vyznání, vědomí zodpovědnosti, lásky i žárlivosti.
To vše jen potvrzuje jiná režisérova slova: „Filmy jsou harmoničtější než život.“ Truffaut sám ztvárnil roli režiséra a přitom se při vlastním natáčení potýkal s mnoha technickými a organizačními problémy. Za svůj hold filmovému umění získal Oscara za nejlepší zahraniční film.
La Nuit américaine. Francie/Itálie, 1973. Hrají: Jacqueline Bisset, Valentina Cortese, Alexandra Stewart, Jean-Pierre Aumont, Jean-Pierre Léaud, François Truffaut, Nathalie Baye, Jean-François Stévenin, Georges Delerue.
François Truffaut (6. 2. 1932 - 21. 10. 1984), francouzský filmový režisér, jeden z hlavních představitelů francouzské nové vlny, natočil dvacet jedna osobitých celovečerních filmů.
Únik z neuspokojivého rodinného života mu v dětství poskytly právě filmy, promítané v pařížských kinech. Díky nim Truffaut už ve svých 15 letech založil vlastní filmový klub. Když mu bylo 18 let byl odveden do francouzské armády, z níž po dvou letech dezertoval. Byl zatčen a skončil ve vojenském vězení, ze kterého ho dostal až jeho přítel, filmový kritik a teoretik André Bazin, který ho zaměstnal ve svém nově založeném filmovém časopise Cahiers du Cinéma. V něm si Truffaut během několika let získal pověst útočného a nekompromisního filmového kritika, a když natáčel svůj první celovečerní film, věnoval ho právě Andrému Bazinovi.
Dvorním hercem Françoise Truffauta byl Jean-Pierre Léaud, který debutoval už v jeho prvotině Nikdo mne nemá rád. Jejich spolupráce pokračovala v následujících filmech o Antoinu Doinelovi (Ukradené polibky, Rodinný krb, Láska na útěku), v nichž Léaud vytvořil partnerskou dvojici s herečkou Claude Jade.
Ústředními tématy, kterými se François Truffaut ve svých filmech zabýval především, byly spletité mezilidské vztahy, láska a smrt (např. Jules a Jim, Hebká kůže, Příběh Adély H., Muž, který miloval ženy, Žena od vedle). Kromě toho si vyzkoušel různé žánry a styly, natočil gangsterku Střílejte na pianistu, science fiction 451° Fahrenheita, mysteriózní film Nevěsta byla v černém, sondu do dětského světa Kapesné, osobní příběh Zelený pokoj nebo krimikomedii Konečně neděle! S lehkou ironií a s příslovečným francouzským šarmem vykreslil poněkud spletité vztahy mezi herci se štábem ve filmu Americká noc. Mezinárodní pozornost Truffaut vzbudil snímkem Poslední metro. Z dvanácti nominací na Césara jich získal 10, včetně ceny za nejlepší režii.
Největším vzorem byl pro Truffauta mistr hororů Alfred Hitchcock, se kterým napsal zřejmě nejslavnější knihu o filmu Rozhovory Hitchcock-Truffaut.
